Přehled stanic s odkazy – pokud je stanice jako odkaz, existuje o ní už popis nebo alespoň schéma:
Trasa A (Depo Hostivař – Nemocnice Motol, zelená, jihovýchodní oblast – centrum – severozápadní)
Muzeum (přestupní na trasu C)
Můstek (přestupní na trasu B) – velmi složitá, popis jen schématický
Trasa B – žlutá Černý Most – Můstek – Anděl – Nové Butovice – Zličín: východ města, centrum, jihozápadní část města
Vysočanská (Mapotic z Paříkovy ulice – Mapotic z Freyovy ulice)
Florenc (přestup na trasu C)
Můstek (přestup na trasu B) (Mapotic)
Trasa C, červená: Letňany – Nádraží Holešovice – Florenc – Muzeum – I. P. Pavlova – Pankrác – Kačerov – Háje, severovýchodní část města, Kobylisy, Holešovice, centrum, Krč, Jižní Město
Florenc (přestup na trasu B) (Mapotic)
Muzeum (přestup na trasu A) (Mapotic)
Vyšehrad
Pražského povstání (zatím pouze schéna)
Pankrác
Budějovická
Kačerov
Roztyly
Chodov
Opatov
Háje
Schéma:
Zatím berte popisy stanic jako rozpracované, mohou se objevit chyby, překlepy (omlouvám se), učím se, vytvářím si metodiku, zapracovávám případné připomínky …
Mapy Google neobsahují výstupy z metra, ale v plánu mám je postupně označovat a pak poskytnout tuto vrstvu mapy.
Možná spíš ale rozšířím o zmapování a popis stanic na Mapotic.com . Později sem napíšu více. Aplikace umožňuje nanavigovat k stanici, je zde i diskusní fórum …
Otestoval jsem Mapotic se screen readery – mometálně je to špatné, ale problémy jsem napsal do fóra Mapoticu, správce se mi zdá ochotný naslouchat požadavkům, takže uvidíme. Přehled toho, co jsem zjistil, přináším:
Testoval jsem s programy – screen readery: PC: JAWS, Narrator (MS Windows 11). NVDA, Talkback v Androidu na mobilu a iPad s VoiceOverem (iOS).
Základní problémy:
1. Některá tlačítka – ovládací prvky zvl. na začátku stránky před textem – nad mapou a zvl. ty v mapě nejsou popsána, takže hlasy nic neříkají.
2. Pro vyhledání se musí stisknout nejdříve nepopsané tlačítko Hledat a pak se teprve vrátit do editačního pole a zapsat hledaný řetězec místa
3. Nevím, jak je to možné, ale při použití čtení okna webové aplikace dochází k tomu, že se české hlasy přepnout na anglické mluvení – anglický hlas a pak český text to čte anglicky, což je nesrozumitelné. Fungovalo to dobře jen v předčítání na Huawei P20 lite – panáček pro spuštění přečtení stránky.
4. kamarádka měla problém s odesláním zprávy do fora z iPhonu s OverVoicem, ale to se mi při mém testování na iPadu (oba iOS 15) nepotvrdilo.
5. Nejsou čteny ani ikony – bublinky u atributů obsahu.
Velmi dobře jsou naopak označeny na Mapy.cz , včetně fotek (fotky okolí najdete i na GoogleMpas).
Na některých stanicích jsou u linek směrů povrchové dopravy odkazy do zastávkových jízdních řádů. Odkaz na stránku je vázán k určitému datu (jinak jezdí spoj v sobotu, v neděli nebo všední den), je potřeba změnit nahoře ve formuláři datum a dát znovu vyhledat. Nicméně je zde seznam stanic spoje.
Vedle těchto stránek zpracovávám tyto informace jako stránky doplňkových informací pro doplnění aplikace Idos off line – vedle dalších souborů doplňkových informací (fotografie zastávek, na které jsou v těchto stránkách odkazy, event. využívám na těchto stránkách). Případně si o ně můžete napsat.
Popis stanic metra najdete i na Mapotic:
Trochu obecných informací, převzatých zřejmě kdysi i od Vítka a upravených, doplněných:
Taktilní nebo světelné bezpečnostní pásy
nejsou zdaleka na všech stanicích hmatné – střídají se dlaždice světlá a tmavá, která má gumové podélné drážky (zároveň s hranou nástupiště), bílou holí hmatnými, někde jsou dokonce světla (Letňany, nové stanice trasy A z Dejvické až po konečnou stanici trasy A Nemocnice Motol), která se rozblikají při příjezdu soupravy a svítí v době, kdy je možné do soupravy nastupovat. Možná by mohla svítit – jinou barvou? – i v situaci, kdy je právě největší nebezpečí překročení bezpečnostních pásů a spadnutí do kolejiště. Při odjezdu opět blikají a po té zhasnou. Tyto bezpečnostní pásy jsou při okraji nástupišť a slouží k vymezení prostoru, za který směrem k hraně nástupiště už nesmí cestující stát, dokud souprava nepřijede a neotevře dveře, protože hrozí pád do kolejiště, kde je (pod nástupištěm lišta s vysokým napětím – hrozí zasažení el. proudem). V případě pádu, je třeba se urychleně schovat do žlábku pod kolejí a křičet – na nástupištích bývají tlačítka pro nouzové zastavení vlaku. Kolejiště je však poměrně dost hluboko, z žlábku je nástupiště vysoké asi po ramena dospělé osoby. V žlábku jsou i elektromagnety – krabice, kterých se také neradno dotýkat. Dění na nástupišti má za úkol sledovat dozorčí stanice, dnes už ne na nástupišti, ale u vchodu do stanice a centrální dispečink. (čas od času pořádá Metro exkurzi pro nevidomé do kolejiště metra – např. se konala akce na Vltavské a Budějovické), slouží k nácviku chování v případě pádu do kolejiště. Vyhněte se davu, nebezpečné je stát i přímo u soupravy, mezi vozy soupravy je mezera, kterou můžete pod vlak spadnout, zvlášť pokud vás někdo strčí. Užívejte důsledně práce s bílou holí. Mezi vagonem a nástupištěm je drobná mezera. Už jsem zažil, že do ní cestujícímu zapadla noha a spadl na půl do vozu metra. Po ohlášení Ukončete nástup, dveře se zavírají, by zvlášť nevidomý nebo zrakově postižený už neměl nastupovat nebo vystupovat.
V pařížském metru jsem viděl bezpečnostní pásy ve tvaru boulí – daleko taktilně nápadnější, neřekl bych, že se o ně může zakopnout, ale zaznamenáte je i nohou. Mohou však bránit v nástupu lidí na vozíku, s kočárky – přejet se určitě ale dají, vozíčkáři by museli vyvinout větší sílu. Naše bezpečnostní pásy dle mého někdy nevidomý ani nezaznamená, zvlášť při špatné práci bílou holí kluznou metodou – jsou to přerušované taktilní úseky. Nohou je nezaznamenáte už vůbec, protože jsou málo taktilní. Moc nechápu, kdo to mohl takto schválit!
Vodící linie
Na některých stanicích jsou vyfrézované tři drážky – vodící linie, které vedou bezpečně nevidomého s bílou holí (kluzná metoda) k východu nebo ve vchodu k eskalátorům (schodům). Na některých stanicích jsou vodicí linie špatně vyfrézované – končí ve sloupu nebo můžete narazit do turniketových sloupků – vymezujících placenou zónu (např. stanice Nádraží Veleslavín). Na některých stanicích nejsou vodící linie na nástupištích, ale ve vestibulech metra a podchodech (stanice Vysočany).
Bezpečně znamená dál od kolejí, i když na některých zvl. přestupních stanicích je mezi vstupem do podchodu a kolejemi poměrně malá šířka nástupiště a bývá tam hodně lidí. Frézování žulových nástupišť je finanční nákladné, proto ne všechny stanice zatím tuto vymoženost má. Některé vodící linie v horní části vestibulu u dozorčího stanoviště nevedou přímo k např. eskalátoru, který jede dolů. Je třeba použít vysílačku VPN a zjistit si, které eskalátory jedou dolů. Vodící linie nijak neomezují ostatní cestující, nevyčnívají, ale na druhou stranu si jich mnozí ani nevšímají, takže na nich stojí, musíte je obejít a nebo požádat o uhnutí z cesty.
Majáčky na vysílačku VPN a funkce VPN
Pokud jsou ve stanici instalovány majáčky na vysílačku VPN (v holi nebo krabička), tak nejsou jen na nástupištích, ale zpravidla i ve vestibulech, oznamují vchod do metra a také i nahoře, který eskalátor jede dolů – vpravo, nebo uprostřed.
Kromě toho může majitel VPN si vynutit otevření dveří soupravy, pokud tato souprava využívá režim otevírání dveří na povel – tlačítka zvenku i zevnitř uprostřed dveří ve výši pokrčené ruky v lokti.
Typy stanic, resp. nástupišť
Existuje několik typů stanic – ražené a hloubené. Ražené jsou ve větších hloubkách, většinou z nich proto vedou eskalátory nebo výtahy, jsou trojlodní – eskalátory ústí do prostřední chodby a k nástupištím se dostanete tzv. prostupy – mezi silnými sloupy. Typickou raženou trasou je trasa A, v centru i trasa B – na okrajích města jede naopak po zastřešeném povrchu, v tunelomostech. Naopak většina stanic na nejstarší trase C je hloubená z povrchu. Na těchto stanicích mohou a nemusí být sloupy a také výstupy ze stanic jsou různé – pevnými schody pro pěší, eskalátory, eventuelně výtahy nebo zdvižné plošiny při okraji pevného schodiště. Uprostřed nástupiště jsou někde dozorčí stanoviště, ale většinou jsou neobsazena. Dozorčí sedí při vstupu a monitoruje prostor pomocí kamer. Mohou tu být i různé panely s kovovými konstrukcemi, lavičky a také možnost volání na dopravní informace. U přestupních stanic tu jsou navíc vstupy do přestupních chodeb (Muzeum, Můstek).
Většina nástupišť stanic hloubených shora (tedy ne ražených) je typ ostrovní – koleje jsou vlevo a vpravo – cestující, zvláště nevidomý či slabozraký, si musí uvědomit nebo znát, z které koleje do kterého směru jezdí soupravy – po vstupu na nástupiště je kolej vlevo i vpravo. Je potřeba si uvědomit, kde je výstup a který – kam se jím dostanu, když přijedeme do stanice. Když přijedeme z druhého směru, je vše zrcadlově obráceně.
Pokusím se popisovat cestu ze stanice i k ní od povrchové dopravy, ale aby to nebylo příliš užvaněné nebo pokud vynechám, musíte si převrátit popis při opačném směru vpravo nalevo, ale ten, kdo někdy zkoušel chodit podle nějaký itinerářů, to určitě už zvládá.
Svým způsobem jednodušší je tzv. břehový typ nástupišť jako jsou například stanice Vyšehrad, Hlavní nádraží (jde o stanice na trase C) nebo konečná trasy B Černý most, event. Rajská zahrada nebo Nemocnice Motol. Jednak se v soupravě otevírají dveře vpravo ve směru jízdy, jednak problém je si uvědomit, do kterého směru chci jet ještě před vstupem na nástupiště, tedy do placeného prostoru metra.
Vestibul
Vestibul – co se míní vestibulem? Existuje placený prostor metra, tzv. za dveřmi, za bývalými turnikety – dnes zvl. u výstupu ale i na vstupu nahrazeny kovovými sloupky – pracujte s bílou holí, abyste do nich nenarazili, resp. za dozorčím stanice. Většinou existuje ještě nějaký prostor za touto hranicí a pak jsou dveře, které se v případě uzavření metra, zavírají – po skončení provozu nebo při mimořádném zavření stanice, například při pádu člověka do kolejiště apod. Co bývá za těmito dveřmi směrem ven? Buď prostor, kterému lze říkat vestibul stanice, různě rozsáhlý, někdy jde jen o podchod, jindy jsou v tomto prostoru různé obchody jako například Relay – noviny a časopisy, bankobaty, WC, dopravní informační střediska nebo jen kanceláře DPP s možností zakoupení předplatných jízdenek a také telefonní automaty. O těchto stanicích mluvíme jako o stanicích s vestibulem pod úrovní ulice. Pak jsou ovšem i stanice, na kterých se po výstupu mimo placený prostor metra dostáváte přímo na ulici – již nemusíte vystupovat či vyjíždět žádnými schody nahoru. Mluvíme o stanicích s uliční úrovní.
Přestupní stanice – jsou v podstatě jen tři: Muzeum – Můstek a Florenc – přestupních směrů, které byste se měli naučit procházet je 6 – třikrát dva, pro pokročilé jsou i obchozí přestupy. Ovšem to neznamená, že jiné stanice nejsou v rámci MHD nepřestupné – jsou přestupné na autobusy, tramvaje, většinou jsou u stanic metra složité autobusové terminály městské, příměstské i dálkové dopravy.
Dopravní informačních center je dnes už méně, např. Muzeum, Můstek … ale na základní informace se můžete zeptat i dozorčího stanice, který má okénko právě na hranici placeného vstupu.
Eskalátory
Na většině stanic jezdí eskalátory ve Vašem směru chůze vpravo – buď dolů nebo nahoru. Existují výjimky – jsou to stanice Palmovka na trase B a stanice Hradčanská na trase A. Pokud jsou k dispozici k výstupu jen eskalátory, tak jsou většinou tři – a většinou jezdí dva. K získání informace, který eskalátor jede, můžete na mnohých stanicích použít vysílačku VPN a dotázat se – odpovědí bude například, že pravý eskalátor stojí a jede právě ten prostřední. Nemělo by se Vám stát, že se dostanete na eskalátor, který jede v protisměru než je Vaše cesta – většinou jsou obě cesty přehraženy alespoň sloupky s provazem. Jiné to je ovšem v poslední době u obousměrných eskalátorů, jejichž směr se spouští pomocí čidla fotobuňky. Více k tomu v tomto příspěvku. Jedná se však spíše o výjimky a o eskalátory z vestibulů – podchodů na uliční úroveň.
U eskalátorů je třeba dávat pozor na vodícího psa – nesmí se mu dostat drábky mezi schody, které se nahoře i dole skládají. Zvláště pro starší lidi je dobré, aby se drželi madel, pro případ náhlého nouzového zastavení eskalátoru. Většinou je to hlášeno – zastavení i rozjezd, ale může dojít k nenadálé situaci. Také kluzké schody eskalátolrů v zimě nebo při dešti mohou hrozit nepříjemným uklouznutím, odřeninami nebo i něčím horším. Někteří cestující po eskalátorech chodí – není to přímo zakázáno. Měli by to však dělat jen, pokud je eskalátor prázdný. Co eskalátorům ale moc neprospívá, je to, když lidé stojí ze slušnosti na pravé straně, aby ostatní mohly procházet – přetěžuje to tažná kolečka a v důsledku toho jsou pak častější opravy eskalátorů. Náročnější je samozřejmě nastoupit na eskalátor při jízdě dolů – je třeba se brzy stabilizovat, nejlépe se při tom přidržet i madla a nenastupovat příliš brzy po předchozím cestujícím. Kdy vstoupit z eskalátorů poznáte tak, že se schody či spíše madlo narovnává do vodorovné jízdy.
Kdo si netroufá na eskalátor (třeba i aktuální nízký tlak, točení hlavy), může použít v některých stanicích výtahy, určené především pro přepravu lidí na vozíku a mamiínek s kočárky. Samozřejmě jsou určeny i pro starší spolucestující. Problém výtahů v metru je ten, že se musí většinou přestupovat a cesta vzhůru nebo dolů vede dvěma výtahy a mezi nimi musíte projít přestupní chodbou.
Dobrou pomůckou jsou zdvižné plošiny u schodišť, které ovšem trochu omezují šířku samotného schodiště.
S problematikou řešení přístupnosti se začalo až v 90. letech, proto v tomto smyslu nejmodernější stanice jsou na okrajích tras, ale postupně se modernizují i stanice v centru. Výtahy dostala stanice Můstek, Anděl … připravuje se nebo dokonce už probíhá rekonstrukce stanice Jiřího z Poděbrad.
Každé stanici budu věnovat samostatný příspěvek – samostatnou stránku. Informace si můžete stáhnout, nahrát do telefonu, můžete si z nich vyrobit txt – mp3 soubor … jak komu vyhovuje a jak to umí, případně požádat někoho o radu nebo pomoc.
Výchozí stav o pokusy popisu stanic:
DPP – Dopravní podnik má na svých stránkách plánky a schémata stanic pražského metra a shrnující informace spíše zaměřené na potřebu tělesně postižených, např. i parametry výtahů, označení východů E číslo, přesto jsou zde informace o vodících liniích, bezpečnostních pásech nebo navigačních majáčcích …
Schémata bezbariérovosti
Další schémata lze najít na PID a ROPID.
Existoval projekt Vítka Tapina Jiráska a dalších zúčastněných organizací a spolků – bohužel web je dnes už téměř nefunkční, nefungují odkazy, nejsou aktualizovány informace, hodně balastu …
O podobný popis se prý pokoušel i Petr Uhlíř, spolupracující s naší knihovnou DKZP Mathilda.
SONS – Navigační středisko, pan Dudr (Bariéry) něco podobného sliboval zhruba před 10 lety, pan Majšl nedávno říkal, že se na tom pracuje už asi rok. Kde jsou už nějaké výstupy? Prý budou a budou integrovány do aplikací jízdních řádů jako IDOS a všech, které používáme. (anketa, Zdeněk Bajtl – Braillnet). Bude zřejmě jiný, možná stručnější než mám … uvidíme.
Takže se do toho dám sám. Nebude to hned a určitě přímočaré, bude to i pro slabozraké, některé stanice znám dobře, jiné méně – potřeboval bych pomoc. Kromě popisů samotných stanic a jejich vestibulů obsahuje můj i stručný popis okolí, tedy kde je stanice umístěna, jaká je dominanta např. náměstí, kde leží, kam se z náměstí můžete vydat, kam se můžete vydat na procházku do nejbližšího okolí – samozřejmě tohle už velmi stručně a schematicky. Popis soustřeďuje dostupné plánky, zastávky přestupů na tramvaje a autobusy, jak se na ně dostat, jaké liny do kterých směrů odtud odjíždí. Využívám i vložení rámů z mapy.cz a nejvýstižnějších fotek většinou právě z mapy.cz .
Dělám to jako dobrovolník, žádný projekt, žádné peníze – ve svém volném čase a jako zábavu, nakonec jako celý tento web. S tím souvisí ale i to, že všechny informace nemusí být úplně aktuální a stále aktualizované. O to víc si budu vážit, když mi někdo pomůže, bude mě informovat a nebude mi házet klacky pod nohy nebo se mnou nekale soutěžit (jistý tlak už i v minulosti), nejde mi o soutěžení, ale o to pomoci lidem. Nápad vzešel od nevidomých na konferenci Inpora a navazuje i na to, co tady sám dělám, např. popisy železničních stanic.
Integraci do jízdních řádů mohu slíbit jen formou html stránek přidaných k desktopovému Idosu. Materiály – texty, obrázky, schémata, si samozřejmě dle libosti stahujte – pravda podléhají asi autorským právům k Seznam.cz, ale doufám, že je nezneužijete a že když jde o tuto bohulibou aktivitu, že by byl jí nakloněn.