Na autobusové nádraží u hotelu Grand

Kromě Zvonařky je už zrekonstruováno autobusové nádraží U hotelu Grand.

Informace, které jsem získal od dvou nevidomých Brňáků:

Starý autobusák u Grandu je pěkně opravený, má vodicí a
signální čáry, majáčky, opravené WC, prostě konečně se tam dá bezpečně
orientovat. Přeplněnost trochu klesla, co vím, tak RegioJet trochu
omezil spoje, teď jezdil i od budovy vlakového hlavního nádraží jako
náhradní doprava za vlak Brno - Vyškov - Hulín, což je část jeho linky R8.
V silnici se už nevystupuje a pokud ano, tak teď v rámci výluky
"tramvaj Plotní" staví busy ještě na zastávce přímo na ulici mezi
šalinovou spojkou od viaduktu na Benešovu a vjezdem do nádraží.
Během výluky z téhle provizorní zastávky pravidelně odjíždí městské
linky 47/49 do Černovic, resp. 49 až do Modřic a 63 do Chrlic.
Grand je opravený asi dva roky, Zvonařka je v podstatě kompletní od
letošní zimy a šalinový (tramvajový) uzel před nádražím je opravený s doplněnýma
vodicíma čarami asi od roku 2018, možná ještě déle.

Druhý názor:
U Grandu to sice spravili, ale podle mne nic moc, sice jsou tam majáčky, takže se tam dá nějak přes ten prostor dostat, 
ale horší je se dostat odtud na nádraží, vůbec tam není žádná vodicí linie, jedině hlučící bezdomovci kolem stánku a zkorigovat směr podle 
burácejících šalin (tramvají) zprava, fakt adrenalín... Jinak autobusy tam stojí ve dvou řadách, ta druhá je vyznačená prakticky jen čarami na zemi... 
Ale je tam někde tyflografický plánek pro nevidomé. 
(Pokud dokáže nevidomý rozpoznat, co která kostička či tečka na plánu značí, tak snad mu to po hodince bádání dojde.)

Možná trochu zastaralé:

Itinerář trasy z městského podchodu v Brně u hlavního nádraží na staré autobusové nádraží U hotelu Grand – převzato s laskavým souhlasem Josefa Konečného.

Pokračování textu Na autobusové nádraží u hotelu Grand

Upozornění na literární pásmo ČRo Neúprosné rovnoběžky

Zola, Čechov, Wordsworth…

Seriál Neúprosné rovnoběžky se věnuje železnici v evropské literatuře

Pětidílný seriál se zabývá tématem raných literárních obrazů železnice a kulturními dopady nového, mechanizovaného způsobu dopravy. Připravil Michal Špína

ČRo Vltava pondělí 10. až pátek 14. února 2020 v 17:30 hod., repríze v 1:30

Dostupné na iradiu.

Jak literatura reflektovala železnice a kulturní dopady nového, mechanizovaného způsobu dopravy? O tom vypráví pětidílný seriál Neúprosné rovnoběžky, který uvádíme v premiéře v rámci Kontextů od 10. do 14. února. Poslouchejte na Vltavě vždy od 17:30 a po odvysílání také on-line. Pořad připravil literární historik a komparatista Michal Špína.

Seriál Neúprosné rovnoběžky připomene stavbu železnic jako přímý zásek do krajiny. Naznačí, jak železnice vstoupila do konfrontace s divokou přírodou a zlikvidovala klidná místa v jezerní oblasti Anglie proslavená básníkem Williamem Wordsworthem, kterému odpor k železnici nebyl nic platný. Ve jménu železnice padaly také hluboké lesy v Karpatech, jak píší ruští romanopisci a také dvě pozoruhodné ukrajinské prozaičky.

Tajemný domek u trati

Pořad se bude zabývat i strážním domkem u trati – tajemným a osudovým místem beze jména a bez kontaktu s civilizací. Této pozoruhodné stavbě se věnuje jak Charles Dickens, tak Gerhart Hauptmann. Seriál připomene také nejslavnější „železniční“ román francouzského naturalismu – Lidskou bestii Émila Zoly a propletenec vztahů a symbolů, kterými Zola v této knize svět okolo železnice umělecky ztvárnil. Abychom ale nezůstali jen v západní Evropě: Neúprosné rovnoběžky se zaměří i na obraz železnice v Rusku u Maxima Gorkého a Antona Pavloviče Čechova.

V poslední kapitole přijde řada na „železnost“ železnic i fenomén železa v literatuře a zazní také odpověď na otázku položenou na začátku: Proč Anna Karenina ve slavném románu Lva Nikolajeviče Tolstého musela ukončit svůj život právě pod koly vlaku?

Účinkují: Marie Štípková, Anežka Rusevová, Barbora Šupová, Ivan Řezáč, Filip Kaňkovský a Jiří Böhm

Připravil: Michal Špína
Spolupráce na pořadu: Ivo Kristián Kubák, Alena Zemančíková
Natočeno v roce 2020.