Stanice Náměstí Míru je umístěna přímo na stejnojmenném náměstí. Náměstí Míru je poměrně rozsáhlá plocha, které vévodí kostel svaté Ludmily, v severní části (na obrázku vlevo) je Vinohradské divadlo, poblíž i Divadlo U Hasičů (dříve Hurvínka a Spejbla), Blanickou ulicí dojdete až na Vinohradskou ulici do prostoru Radiopaláce (vpravo) nebo dále k Vinohradské tržnici (směr k náměstí Jiřího z Poděbrad). Na náměstí je také kulturní centrum Národní dům (dříve ÚKDŽ, na obrázku zakrytý kostelem sv. Ludmily). Na západním okraji Náměstí Míru je také speciální základní škola se zaměřením pro zrakově postižené (dříve v Koperníkově ulici pro slabozraké, na rohu Anglické a Náměstí Míru u Obecního úřadu Prahy 2). Je tu park s lavičkami před kostelem, případně příležitostnými trhy – vánoční trhy a jiné akce. Je to de facto srdce Vinohrad. Z náměstí vycházejí v jihozápadní a západní části ulice Americká, Rumunská, Jugoslávská a Anglická, na druhé straně tedy na východní Slezská, směrem na jih Francouzská a na severní straně podél Vinohradského divadla Šubertova a Ibsenova.
Schéma stanice metra A na Náměstí Míru podle PDF z DPP
Myslím si, že velmi pěkně spravovaná a informačně bohatá je Doprava Ústeckého kraje www.dopravauk.cz .
Vyplatí se v ní koupit si celodenní jízdenku na všechny spoje – pro držitele průkazu ZTP-P za pouhých 35 Kč!
Při nedávné cestě z Mělníka do Litoměřic (mimochodem osobní dopravu na této trati 072 převezme od příštího grafikonu RegioJet – nepřevezme průvodčí a další personál, čímž přijdou o práci – mají z toho tedy „opravdu velkou radost“). jsem si vzal ve vlaku letáčky o dopravě, které jsem po té zdigitalizoval a nabízím – nesjou ke stažení ani na oficiálním výše uvedeném webu.
DPP – Dopravní podnik má na svých stránkách plánky a schémata stanic pražského metra a shrnující informace spíše zaměřené na potřebu tělesně postižených, přesto jsou zde informace o vodících liniích, bezpečnostních pásech nebo navigačních majáčcích … je potřeba dát plánky dohromady, web je složitý, doplnit a případně aktualizovat …
Existoval projekt Vítka Tapina Jiráska a dalších zúčastněných organizací a spolků – bohužel web je dnes už téměř nefunkční, nefungují odkazy, nejsou aktualizovány informace, hodně balastu …
SONS – Navigační středisko, už rok problém řeší – není to tak jednoduché (p. majšl – konference Inpora). Tomu věřím …
Takže se do toho dám sám. Nebude to hned, bude to i pro slabozraké, některé stanice znám dobře, jiné méně – potřeboval bych pomoci. Dělám to jako dobrovolník, žádný projekt, žádné peníze – ve svém volném čase a jako zábavu, nakonec jako celý tento web. S tím souvisí ale i to, že všechny informace nemusí být úplně aktuální a stále aktualizované. O to víc si budu vážit, když mi někdo pomůže, bude mě informovat a nebude mi házet klacky pod nohy nebo se mnou nekale soutěžit (jistý tlak už i v minulosti), nejde mi o soutěžení, ale o to pomoci lidem. Nápad vzešel od nevidomých na konferenci Inpora a navazuje i na to, co tady sám dělám, např. popisy železničních stanic.
Schéma pražského metra
Trochu obecných informací, převzatých zřejmě kdysi i od Vítka:
Bepečnostní pásy, jsou snad už téměř všude hmatné – střídají se dlaždice světlá a tmavá s gumovým holí hmatnými výstupky, někde jsou dokonce světla (Letňany, nové stanice trasy A za Dejvickou, např. Bořislavka), která se rozblikají při příjezdu soupravy a svítí v době, kdy je možné do soupravy nastupovat. Při odjezdu opět blikají a po té zhasnou. Tyto bezpečnostní pásy jsou při okraji nástupišť a slouží k vymezení prostoru, za který směrem k hraně nástupiště už nesmí cestující stát, protože hrozí pád do kolejiště, kde je (pod nástupištěm lišta s vysokým napětím – hrozí zasažení el. proudem). V případě pádu, je třeba se urychleně schovat do žlábku pod kolejí a křičet – na nástupištích bývají tlačítka pro nouzové zastavení vlaku. Kolejiště je však poměrně dost hluboko, z žlábku je nástupiště vysoké asi po ramena dospělé osoby. V žlábku jsou i elektromagnety – krabice, kterých se také neradno dotýkat. Dění na nástupišti má za úkol sledovat dozorčí stanice, dnes už ne na nástupišti, ale u vchodu do stanice a centrální dispečink. (čas od času pořádá Metro exkurzi pro nevidomé do kolejiště metra – např. se konala akce na Vltavské a Budějovické), slouží k nácviku chování v případě pádu do kolejiště. Vyhněte se davu, nebezpečné je stát i přímo u soupravy, mezi vozy soupravy je mezera, kterou můžete pod vlak spadnout, zvlášť pokud vás někdo strčí. Užívejte důsledně práce s bílou holí. Mezi vagonem a nástupištěm je drobná mezera. Už jsem zažil, že do ní cestujícímu zapadla noha a spadl na půl do vozu metra.
Na některých stanicích se setkáváme u místa pro nástup do prvních dveří soupravy s rampou, která zakrývá mezeru mezi soupravou a nástupištěm a je vhodná zejména pro nástup maminek s kočárky a vozíčkářů.
Po ohlášení Ukončete nástup, dveře se zavírají, by zvlášť nevidomý nebo zrakově postižený už neměl nastupovat nebo vystupovat.
Na některých stanicích jsou vyfrézované tři drážky – vodící linie, které vedou bezpečně nevidomého s bílou holí (kluzná metoda) k východu. Bezpečně znamená dál od kolejí, i když na některých zvl. přestupních stanicích je mezi vstupem do podchodu a kolejemi poměrně malá šířka nástupiště a bývá tam hodně lidí. Frézování žulových nástupišť je finanční nákladné, proto ne všechny stanice zatím tuto vymoženost má. Některé vodící linie v horní části vestibulu u dozorčího stanoviště nevedou přímo k např. eskalátoru, který jede dolů. Je třeba použít vysílačku VPN a zjistit si, které eskalátory jedou dolů. Vodící linie nijak neomezují ostatní cestující, nevyčnívají, ale na druhou stranu si jich mnozí ani nevšímají, takže na nich stojí, musíte je obejít a nebo požádat o uhnutí z cesty.
Existuje několik typů stanic – ražené a hloubené. Ražené jsou ve větších hloubkách, většinou z nich proto vedou eskalátory nebo výtahy, jsou trojlodní – eskalátory ústí do prostřední chodby a k nástupištím se dostanete tzv. prostupy – mezi silnými sloupy. Typickou hloubenou trasou je trasa A, v centru i trasa B. Naopak většina stanic na nejstarší trase C je hloubená z povrchu. Na těchto stanicích mohou a nemusí být sloupy a také výstupy ze stanic jsou různé – pevnými schody pro pěší, eskalátory, eventuelně výtahy.
Většina nástupišť stanic hloubených je typ ostrovní – koleje jsou vlevo a vpravo – cestující, zvláště nevidomý či slabozraký, si musí uvědomit nebo znát, z které koleje do kterého směru jezdí soupravy – po vstupu na nástupiště je kolej vlevo i vpravo. Je potřeba si uvědomit, kde je výstup a který – kam se jím dostanu, když přijedeme do stanice. Když přijedeme z druhého směru, je vše zrcadlově obráceně.
Výstupy z metra, resp. z podchodů, event. vestibulů na uliční úroveň mohou být buď do domu – schodiště vedou do zastřešeného nebo i uzavřeného prostoru domu a ven vystupujete buď průchodem nebo dokonce dveřmi (Náměstí Republiky u Masarykova nádraží na trase B). Nebo jde o výstup po schodišti nebo eskalátory přímo na ulici, někdy bývá schodiště zastřešené, jindy nikoli, pak je nebezpečí kluzka nebo dokonce námrazy, výjimečně jde o bezbariérové sjezdy pro vozíčkáře (např. Hloubětín) do podchodu, ale pokud jsou podlahy z mramoru, jsou také kluzké, ač zastřešené. Některé výstupy jsou na ostrůvky tramvají, hezky staročesky na „refíže“.
Pokusím se popisovat cestu ze stanice (i případně do ní od povrchové dopravy, ale aby to nebylo příliš užvaněné!) nebo pokud vynechám, musíte si převátit popis při opačném směru vpravo na levo, ale ten, kdo někdy zkoušel chodit podle nějaký itinerářů, to určitě už zvládá.
Svým způsobem orientačně jednodušší je tzv. břehový typ nástupišť jako jsou například stanice Vyšehrad, Hlavní nádraží (jde o stanice na trase C) nebo konečná trasy B Černý most, event. Rajská zahrada – zde jsou nástupiště na dvou úrovních nad sebou. Jednak se v soupravě otevírají dveře vpravo ve směru jízdy (výjimkou je břehové nástupiště na Rajské zahradě směrem do centra – na levé straně), jednak problém je si uvědomit, do kterého směru chci jet ještě před vstupem na nástupiště, tedy do placeného prostoru metra.
Vestibul – co se míní vestibulem? Existuje placený prostor metra, tzv. za dveřmi, za bývalými turnikety – dnes zvl. u výstupu ale i na vstupu nahrazeny kovovými sloupky – pracujte s bílou holí, abyste do nich nenarazili, resp. za dozorčím stanice. Většinou existuje ještě nějaký prostor za touto hranicí a pak jsou dveře, které se v případě uzavření metra, zavírají – po skončení provozu nebo při momořádném zavření stanice, například při pádu člověka do kolejiště apod. Co bývá za těmito dveřmi směrem ven? Buď prostor, kterému lze říkat vestibul stanice, různě rozsáhlý, někdy jde jen o podchod, jindy jsou v tomto prostoru různé obchody jako například Relay – noviny a časopisy, bankobaty, WC, dopravní informační střediska nebo jen kanceláře DPP s možností zakoupení předplatných jízdenek a také telefonní automaty. O těchto stanicích mluvíme jako o stanicích s vestibulem pod úrovní ulice. Pak jsou ovšem i stanice, na kterých se po výstupu mimo placený prostor metra dostáváte přímo na ulici – již nemusíte vystupovat či vyjíždět žádnými schody nahoru. Mluvíme o stanicích s uliční úrovní.
Přestupní stanice – jsou v podstatě jen tři: Muzeum – Můstek a Florenc – přestupních směrů, které byste se měli naučit procházet je 6 – třikrát dva, pro pokročilé jsou i obchozí přestupy. Ovšem to neznamená, že jiné stanice nejsou v rámci MHD nepřestupné – jsou přestupné na autobusy, tramvaje, většinou jsou u stanic metra složité autobusové terminály městské, příměstské i dálkové dopravy.
Dopravní informačních center je dnes už méně, např. Muzeum, Můstek … ale na základní informace se můžete zeptat i dozorčího stanice, který má okénko právě na hranici placeného vstupu.
Na většině stanic jezdí eskalátory ve Vašem směru chůze vpravo – buď dolů nebo nahoru. Existují výjimky – jsou to stanice Palmovka na trase B a stanice Hradčanská na trase A. Pokud jsou k dispozici k výstupu jen eskalátory, tak jsou většinou tři – a většinou jezdí dva. K získání informace, který eskalátor jede, můžete na mnohých stanicích použít vysílačku VPN a dotázat se – odpovědí bude například, že pravý eskalátor stojí a jede právě ten prostřední. Nemělo by se Vám stát, že se dostanete na eskalátor, který jede v protisměru než je Vaše cesta – většinou jsou obě cesty přehraženy alespoň sloupky s provazem. Jiné to je ovšem v poslední době u obousměrných eskalátorů, jejichž směr se spouští pomocí čidla fotobuňky. Více k tomu v tomto příspěvku. Jedná se však spíše o výjimky a o eskalátory z vestibulů – podchodů na uliční úroveň.
U eskalátorů je třeba dávat pozor na vodícího psa – nesmí se mu dostat drábky mezi schody, které se nahoře i dole skládají. Zvláště pro starší ldi je dobré, aby se drželi madel, pro případ náhlého nouzového zastavení eskalátoru. Většinou je to hlášeno – zastavení i rozjezd, ale může dojít k nenadálé situaci. Také kluzké schody eskalátolrů v zimě nebo při dešti mohou hrozit nepříjemným uklouznutím, odřeninami nebo i něčím horším. Někteří cestující po eskalátorech chodí – není to přímo zakázáno. Měli by to však dělat jen, pokud je eskalátor prázdný. Co eskalátorům ale moc neprospívá, je to, když lidé stojí ze slušnosti na pravé straně, aby ostatní mohly procházet – přetěžuje to tažná kolečka a v důsledku toho jsou pak častější opravy eskalátorů. Náročnější je samozřeejmě nastoupit na eskalátor při jízdě dolů – je třeba se brzy stabilizovat, nejlépe se při tom přidržet i madla a nenastupovat příliš brzy po předchozím cestujícím. Kdy vstoupit z eskalátorů poznáte tak, že se schody či spíše madlo narovnává do vodorovné jízdy.
Kdo si netroufá na eskalátor (třeba i aktuální nízký tlak, točení hlavy), může použít v některých stanicích výtahy, určené především pro přepravu lidí na vozíku a mamiínek s kočárky. Samozřejmě jsou určeny i pro starší spolucestující. Problém výtahů v metru je ten, že se musí většinou přestupovat a cesta vzhůru nebo dolů vede dvěma výtahy a mezi nimi musíte projít přestupní chodbou.
Dobrým řešením jsou zdvižné plošiny u schodišť, které ovšem trochu omezují šířku samotného schodiště.
S problematikou řešení přístupnosti se začalo až v 90. letech, proto v tomto smyslu nejmodernější stanice jsou na okrajích tras, ale postupně se modernizují i stanice v centru. Výtahy dostala stanice Můstek, Anděl, Karlovo náměstí, I. P. Pavlova … připravuje se nebo dokonce už probíhá rekonstrukce stanice Jiřího z Poděbrad. Výtah je k dispozici na stanici Hloubětín.
Každé stanici budu věnovat samostatný příspěvek – samostatnou stránku. Informace si můžete stáhnout, nahrát do telefonu, můžete si z ncih vyrobit txt – mp3 soubor … jak komu vyhovuje a jak to umí, případně požádat někoho o radu nebo pomoc.
Webová aplikace, do které postupně také ukládám popisy stanic metra, případně železničních stanic. Byla nepřístupná, Na moji žádost se podařilo správcům aplikaci částečně zpřístupnit. Funguje relativně dobře s JAWSem, s NVDA – přeskočí popisy stanic a čte až odkazy, tlačítka nahoře se čtou dobře, není čteno akorát přihlašovací tlačítko zcela vpravo – reklamoval jsem. ZoomText neumí pomocí čtecího nástroje AppReader přečíst text popisu stanice – také jsem na to upozornil, zda by s tím ještě nešlo něco dělat.
Aplikace má podobu Facebookové stránky, vpravo s mapou. Tím může být trochu složitější na orientaci.
Stanice i podchod k vestibulu je znovuotevřena po rekonstrukci od 2. listopadu 2023. Bezbariérové výtahy do prostor stanice prý budou až na přelomu jara a léta 2024. Stanice se nachází na náměstí Jiřího z Poděbrad na hranici městských obvodů Praha 2 Vinohrady a Žižkov. Vévodí mu park u stanice, v které je na druhé straně náměstí moderní kostel Nejsvětější Srdce Páně, která byla postavena v letech 1928-32 srbským architektem Josipem Plečnikem a symbolizuje Noemovu archu. Náměstím prochází Vinohradská ulice, která kříží ulici Slavíkovu, procházející směrem nahoru přes ulici Slezskou poblíž Vinohradské vodárny. Pod touto světelnou křižovatkou je podchod, který navazuje na vestibul stanice metra.
Stanice Flora leží pod Vinohradskou ulici na rozhraní Žižkova (na sever), Vinohrad (na východ a západ) a Vršovice (na jih). Z vestibulu stanice se můžete dostat přímo do Obchodního centra Atrium Flora, kde je i multikino Cimena City Flora. Stanice slouží i jako důležitý přestupní dopravní uzel mezi metrem, tramvajemi, které kopírují Vinohradskou ulici a nebo jedou směrem k Vinohradské vodárně a na Francouzskou ulici nebo Náměstí Míru. Blízko jsou i Olšanské hřbitovy a hlavně vinohradsko-žižkovská zástavba a oblast Bezovky.
Plánek stanice metra z PDF souboru ze stránek DPP:
Křižovatka ulic Vinohradská – Jičínská, obchodní dům Atrium Flora
Stanice metra A mezi stanicemi od centra Flora a další zastávka za Želivského Strašnická. Bývalá konečná stanice metra. Metro zde může končit – výhybky pro otočení do protisměru. Je to velký dopravní uzel – přestup na pozemní dopravu, autobusový terminál, tramvaje. Blízko rozsáhlé Olšanské hřbitovy, přestup na tramvaj k Strašnickému krematoriu, Palác Vinohardy (bývalá budova Stojimportu), blízko nemocnice Královské Vinohrady, Hotel Don Giovanni Prague, Židovský hřbitov, dolů do vilové čtvrti do Vršovice směrem k Edenu.
Stanice Skalka leží na ulici Na Padesátém, na okraji sídliště a starší zástavby. Blízko je čtvrť Zahradní Město, která se také skládá ze starší vilkové zástavby, ale i moderního sídliště. Ze Skalky je blízko do Hostivaře.
Vzhledem k výhybně zde mohou i soupravy končit a nejet až na Depo Hostivař, pak většinou vlaky přejíždí na druhou protisměrnou kolej – tedy kolej směr centrum. Výhybna je ve směru z centra před stanicí, takže poznáte, že vlak při příjezdu do stanice uhýbá na druhou kolej.
Dostupný je zatím plánek jen z bezbariérových schémat:
Schéma bezbariérového přístupu na stanici Skalka – pozemní autobusový terminál.
