Archiv rubriky: Železniční doprava

Výbuch plynu na Transsibu u Ufy 4. června 1989

Transsibiřskou magistrálou otřásl v roce 1989 výbuch, odpovídal Hirošimě

2. června 2019  13:13
Dva projíždějící osobní vlaky zasáhl 4. června 1989 na Transsibiřské magistrále v blízkosti města Ufa výbuch zkapalněného plynu z poškozeného potrubí. Bilance tragédie byla hrozivá. V důsledku exploze přišlo o život 575 pasažérů, dalších 600 lidí zůstalo trvale postiženo. Havárie je nejhorším železničním neštěstím v Evropě od konce první světové války.

Pokračování textu Výbuch plynu na Transsibu u Ufy 4. června 1989

Transamerická železnice – 150 let

Studio 6 ČT 10. 5. 2019: K výročí Tranamerické železnice – 150 let

Stavba první transkontinentální železnice aneb 23 000 km zajížďka přece není problém

článek na servru Logistická akademie. Začátek stavby 8. ledna 1863 za prezidenta Abrahama Lincolna: Jedině parní železnice dokáže spojit města vzdálená od sebe tisíce mil, otevřít osadníkům nové oblasti, zpřístupnit přírodní bohatství, zabezpečit zemi po vojenské stránce. 10. května 1869 zatloukl zlatý (pozlacený – zlato by bylo na hřeb v kolejnicích moc měkký kov) hřeb do kolejnice guvernér státu Kalifornie Amasa Leland Stanford, člen Velké čtyřky a pozdější zakladatel Stanfordovy univerzity, kde je původní „zlatý hřeb“ dodnes uložen. Okolnosti:

  • americká občanská válka průmyslového Severu proti otrokářskému Jihu,
  • zlatá horečka (železnice končila v Iowě)
  • nutnost spojit východ se západem – vybíjení indiánských kmenů: Dělníky doprovázející vojáci si přivydělávali loupením v indiánských osadách, a celá stavba železnice znamenala konec pro kmeny Čejenů a Siouxů naprostou zkázu. Kromě „potlačování nepokojů“ znamenal kontakt s dělníky a vojáky pro indiány také nové nemoci, úbytek potravy a omezení území, na kterém se mohli vyskytovat.
  • Díky transkontinentální železnici se zkrátila doba cestování napříč Amerikou z šesti měsíců na jeden týden.

Čtyři obchodníci na západě, takzvaná Velká čtyřka (Big Four) založili společnost Central Pacific Railroad, která se ujala stavby z kalifornského Sakramenta. Z východu, respektive z iowského města Council Bluffs začala stavět Union Pacific Railroad. Na stavbě v Kalifornii se podílela ještě společnost Western Pacific Railroad, která v roce 1864 přidělila všechna práva na stavbu transkontinentální železnice právě Velké čtyřce a její Central Pacific Railroad. Společně tyto dvě společnosti vybudovaly 1322 km železnice, Union Pacific jich postavila 1746. Za západu to totiž šlo velmi těžce. Na stavbě pracovalo přes 40 tisíc dělníků a vojáků. Z toho 20 tisíc položilo život. Číslo je nepřesné, protože položené životy Číňanů nepodléhaly žádné statistice. Stávka byla potlačena přerušením zásobování jídla. Čínští imigranti byli nejpočetnější skupinou dělníků Central Pacific Railroad, vydělávali podstatně méně, než ti „bílí“. Pro Union Pacific Railroad pracovali zase zejména Irové, veteráni z občanské války. Při prorážení téměř půl kilometru dlouhého tunelu Summit byl poprvé místo střelného prachu použit nitroglycerin. Pro stavbu potřebné koleje, vozy a lokomotivy se na stranu Tichého oceánu dostávaly desetiměsíční plavbou nákladními loděmi okolo Hornova mysu. Žádná rýpadla, žádná mechanizace – téměř vše na obou stranách se dělo silou svalů. Desítky metrů vysoké náspy se zavážely ručními kárami, zeminu hrnuly železné pluhy tažené buvoly. Díry pro odstřel skal v tunelech se vrtaly ručními vrtáky. Ke koordinaci postupu došlo až když v dubnu 1865 skončila Občanská válka, a do projektů se zapojili průbojní inženýři, kteří se jako důstojníci naučili ve válce organizaci a řízení. V současné době vede podél původní železnice americká dálnice Interstate 80. Pozůstatky železnice můžeme vidět na mnoha místech, především pak v horách masivu Sierra Nevada. Wikipedia: First Transcontinental Railroad

Před 140* lety mohli stavitelé první transkontinentální železnice vítězně zvolat: Hotovo! Hotovo! Hotovo!

článek Technického týdeníku.

  • článek byl napsán před 10 lety, tedy v roce 2009, k 140. výročí otevření transkontinentální železniční magistrály.

Hudební ztvárnění vybudování magistrály už léta hraje Robert Křesťan s Druhou trávou – skladba patří k nejoblíbenějším a a nedávné době dostala nové aranžmá (nový zvukový kabát)

 

Turisticko železniční popis tratě 011 Praha – Kolín

Železniční trať (Praha –) Česká Třebová – Přerov – Bohumín je důležitá železniční trať tvořící spojení Prahy se severní Moravou, Slezskem, Polskem a Slovenskem.
Jde o popis několika tratí uváděných v jízdním řádě jako 011 z Prahy do Kolína, dále 010 z Kolína do České Třebové a 270 z České Třebové do Bohumína.
Spojuje čtyři krajská města, a to Prahu, Pardubice, Olomouc a Ostravu. Cesta Praha hlavní nádraží – Bohumín měří 364 km při úvraťové jízdě přes stanici Přerov nebo 350 km po tzv. Dluhonické spojce mimo Přerov. Trať je v celé své délce elektrifikovaná a dvoukolejná – úsek mezi Prahou a Poříčany dokonce trojkolejný. Trať je součástí rychlostních železničních koridorů – do České Třebové prvního železničního koridoru a v celé délce třetího železničního koridoru, úsek Přerov – Bohumín je druhým železničním koridorem. Původní trať Severní dráhy císaře Ferdinanda z Vídně přes Břeclav a Přerov do Ostravy byla zprovozněná psotupně v letech 1842 až 1847, její odbočka přes Olomouc do Prahy, byla dána do provozu v roce 1845. Trasa mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou byla zprovozněna v roce 1842. Trať byla zpočátku jednokolejná. Poté byla stavba pozastavena a zahájení provozu z Lipníka do Bohumína se posunulo až do roku 1847. Od roku 1851 se začalo se zdvoukolejňováním v úseku Přerov – Lipník nad Bečvou. Zdvoukolejnění celé trati až do Polska bylo dokončeno do roku 1906. Tato data budou příležitostně na několika místech popisu tratě ještě připomenuta. Popis zahrnuje všechny železniční stanice a zastávky se stručným či v případě významnějších měst objemnějším vlastivědně poznávacím a turistickým obsahem.

Pokračování textu Turisticko železniční popis tratě 011 Praha – Kolín

Německý průkaz pro bezplatnou přepravu invalidů v dopravě

Scherebehindertin Ausweis

je německá obdoba čské ZTP a ZTP/P,
platí v rámci VVO na všechny druhy dopravy VHD i MHD, včetně přívozů, drážďanských tramvají až po náš maličký S-Bahn.

Kupují se však na něj roční kupony.

Z railbraillu:

Nejpravděpodobněji je to tak, že zdravotně postižení včetně průvodce v Německu jízdenky vůbec nekupují, kupují případně jen místenku, pokud chtějí, nebo musí.

Žádný tarif v německé VHD (státní, regionální, městská) jízdné pro postižené neřeší.

V praxi postačí pouze průkaz, viděli jsme to v únoru na cestě EC z Berlína do Prahy.

Podporu (výhody) pro zdravotně postižené v Německu řeší samostatný zákon. Zběžně jsem se s tím textem upravujícím dopravu setkal (nejsem němčinář) a do průkazu se snad kupuje (obnovuje) jednou za rok nějaký kupón za určitý poplatek. Nejsem si teď jistý, mohlo to být 80 EUR na rok?

Petr Kopřiva

NRZP – Mosty a seriál o přístupnosti ČD vozů

Cestujeme vlakem na stránkách NRZP

Přehled všech možných důležitých informacích o objednávání asistence, přístupnosti jednotlivých přepravců …

 

Kromě toho – letos pokračuje seriál Českých drah o přístupnosti jednotlivých vozů a souprav v časopise Mosty.

V čísle 1/2019 Mosty strany 30-36 Regionova a ElefantCity.

Regionova

Dvou- nebo třídílné motorové jednotky Regionova vznikly v letech 2005 až 2012 přestavbou starších motorových a přípojných vozů vyráběných ve Vagonce Studénka v 70. letech 20. století. Tyto vozy po roce 2000 už neposkytovaly cestujícím dostatečný komfort, velice se osvědčily na lokálních tratích pro svůj poměrně levný provoz. Proto bylo rozhodnuto vozy modernizovat a upravit je tak, aby byly uzpůsobené i pro přepravu osob na vozíku. Původní vagóny pro cestování lidí s handicapem nijak upravené nebyly.

Při modernizaci byly ze dvou samostatných vozů vyrobeny pevně spojené dvouvozové nebo třívozové jednotky. Vůz bez motoru byl rozsáhle přestavěn včetně odstranění rámu ve střední části a výroby nové části vozu se sníženou podlahou. Ve snížené části vozu byly osazeny dveře pro bezbariérový nástup, vytvořen prostor pro umístění invalidních vozíků a zřízeno bezbariérové vakuové sociální zařízení.

Jednotky Regionova zajistily rozsáhlé zpřístupnění regionálních tratí spoluobčanům odkázaným při pohybu na vozík. Jezdí na desítkách hlavních i regionálních tratí od Aše po Jablunkov a obsluhují řádově tisíce spojů v celé republice. České dráhy dnes provozují 210 dvouvozových a 26 třívozových jednotek Regionova. Vozy Regionova tak zajistily dostupnost veřejné drážní dopravy v malých městech a vesnicích pro osoby se zdravotním postižením, především pro vozíčkáře, ale i pro seniory a maminky s dětmi.

Jednotka Reginova je částečně nízkopodlažní. Pod hnacím vozem je umístěn motor, proto je snížená podlaha pouze pod nemotorovým vozem mezi jednotlivými nápravami. U třívozových jednotek je to střední vůz. Snížená podlaha je přibližně 55 cm nad úrovní kolejnic, tedy přibližně ve stejné výšce jako moderní nástupiště na rekonstruovaných stanicích a zastávkách. Vozidlo umožňuje snazší nástup i výstup ve srovnání s klasickými vagóny s podlahou ve výšce přes jeden metr, jednodušší je i zpřístupnění jednotky ve stanicích a zastávkách se starými nízkými a úzkými nástupišti  nebo v zastávkách bez nástupiště, kde je nástup přímo z kolejiště.

Nástup do bezbariérové části zajišťují dvoukřídlé elektropneumaticky ovládané dveře. Cestující ovládá dveře tlačítky. Ty jsou zvenku ve střední části dveří, zevnitř na stěnách vedle dveří. Dveře se po stlačení tlačítka samy otevřou nebo zavřou. Pro nástup nevidomých jsou vybrané dveře vybaveny vysílačkou (VPN – vysílačka povelů pro nevidomé), kterou lze dveře na dálku otevřít.  Vybranými dveřmi pro nástup zrakově postižených v soupravách Regionova jsou druhé dveře od konce motorového vozu. Nízkopodlažní vstup do připojeného vagónu  takto ošetřen není, protože je pro samostatný pohyb nevidomých orientačně složitější pro svou prostornost, vybavení sklápěcími sedadly a z důvodu, že  jsou zde přepravovány kočárky  a jízdní kola. Všechny nástupní dveře jsou vybaveny bezpečnostními prvky, které brání sevření osob a za jízdy jsou blokované proti otevření. Tím je zajištěna vysoká bezpečnost všech osob a nemůže dojít k náhodnému otevření dveří a výstupu za jízdy například u osob nevidomých a slabozrakých.

Dveře určené pro nástup maminek s kočárky a osob na invalidním vozíku jsou označeny výrazným mezinárodním symbolem.

Jednotky Reginova jsou určeny především pro regionální spoje, ve kterých cestující tráví kratší dobu cesty. Vzhledem ke konstrukci vozů bez samostatných podvozků je délka každého z vagónů omezena přibližně na 14 metrů. Proto je limitovaný prostor pro nízkopodlažní část. Z toho důvodu je v Regionově spojen nástupní prostor s oddílem pro přepravu osob na vozíku a kočárků. V tomto prostoru se nachází několik sklopných sedaček například pro osoby se zdravotním postižením, které jsou označeny srozumitelnými piktogramy, a místy pro bezpečné umístění a zajištění nejméně dvou invalidních vozíků. Prostor pro vozíky je vybaven zajišťovacími výsuvnými popruhy.

V nástupním prostoru a zároveň v oddíle pro cestující na vozíku jsou také tlačítka signalizace pro zastavení na zastávkách na znamení. Na regionálních spojích bývá menší frekvence cestujících, pokud v některých zastávkách nikdo nevystupuje ani nenastupuje, může strojvedoucí zastávky projet. To dopravu zrychluje a zlevňuje. Pro lepší přehlednost jsou tlačítka barevně zvýrazněná.

Vozy Regionova jsou vybaveny rampou, kterou mezi soupravu a nástupiště umístí vlakový doprovod. Díky rampě je možné překonat s invalidním vozíkem nejen mezeru mezi vlakem a nástupištěm, ale i výškový rozdíl u nižších nástupišť v malých zastávkách.

Informační systém pomáhá s orientací na trase všem cestujícím. Slabozrakým a nevidomým usnadňuje cestování vlakový rozhlas a sluchově postiženým pak displeje. Audiovizuální orientační zařízení přináší informace například o směru jízdy, následující zastávce nebo o mimořádnostech na trati.

Z vyhrazeného oddílu a nástupního prostoru se vstupuje také do prostorné buňky WC. Dveře jsou ovládány zvnějšku i zevnitř tlačítky a mají elektrický pohon. Uvnitř je velmi důležité zmáčknout také třetí zvýrazněné tlačítko se symbolem klíče, který kabinu uzamkne a nedovolí vstoupit dalším lidem. Odemčení se provede automaticky při zmáčknutí tlačítka „otevřít“. Splachování a voda pro umytí rukou se ovládají také tlačítky. Pro bezpečnost jsou u země umístěna bezpečnostní tlačítka pro přivolání pomoci. Zařízení je provedeno v kontrastních barvách. Toto opatření usnadňuje orientaci v prostoru, je vhodné pro všechny cestující, zejména pro seniory nebo pro slabozraké osoby.

Toto WC je jediné v soupravě, takže z vedlejšího vozu je nutné sestoupit po schodech do nízkopodlažní části. Doporučujeme zrakově postiženým se seznámit s umístěním tlačítek u dveří na WC. ?euo vagpmy se přechází bezpečnou přecházečkou v kloubu soupravy. V některýchz soupravách funguje už hlášení stanic.

http://www.regionovy.cz/

na Atlasu lokomotiv

CityElefant

Elektrické jednotky CityElefant jsou moderní velkokapacitní vlaky pro příměstskou dopravu ve velkých aglomeracích na velmi frekventovaných tratích. Jedná se o třívozové patrové soupravy. V provozu mohou být spojeny až tři jednotky do jednoho vlaku, běžně ale jezdí samostatně nebo ve dvojicích. Jedna jednotka má kapacitu až 310 sedících cestujících a přibližně 300 stojících.

České dráhy jich mají v současné době v provozu 83. Drtivá většina je soustředěna v depu v Praze, odkud vyjíždějí především na osobních vlacích linek S v okolí Prahy do Berouna, Benešova u Prahy, do Kolína přes Český Brod i Nymburk, do Milovic a přes Kralupy nad Vltavou a Roudnici nad Labem jezdí až do Ústí nad Labem. Několikrát denně dojedou s vybranými vlaky až do východních Čech. Druhé centrum provozu je okolo Ostravy, kde obsluhují osobní a spěšné vlaky tamních linek S1 a R61 Opava–Ostrava–Český Těšín a S2 Ostrava–Bohumín–Český Těšín–Mosty u Jablunkova. Všechny CityElefanty denně obslouží několik stovek spojů a ujedou kolem 40 000 kilometrů.

CityElefanty patří mezi první moderní bezbariérové soupravy u nás. Původně je vyráběla Vagonka ve Studénce a později v Ostravě, dnes člen skupiny Škoda Transportation. Mohou jezdit rychlostí až 140 km/h .

CityElefant je nízkopodlažní vozidlo. To znamená, že jeho podlaha je jen 55 cm nad kolejnicí, zatímco u běžných vagónů je to více než jeden metr. V modernizovaných stanicích a zastávkách jsou nástupiště vysoká 55 cm, takže při nástupu a výstupu není nutné překonávat žádné schody, pouze relativně malou mezeru mezi nástupištěm a vlakem.  To usnadňuje cestování všem lidem včetně maminek s malými dětmi, seniorům, lidem o berlích a dalším pasažérům se zdravotním omezením. Osoby na mechanickém vozíku s doprovodem se tak do vlaků CityElefant na moderních nádražích a zastávkách obvykle dostanou přes mezeru mezi nástupištěm a vlakem i bez použití plošiny.

Dveře jsou ovládané velmi jednoduše tlačítky. Z vnější strany jsou přímo na dveřních křídlech, uvnitř vozu pak obvykle na bočních stěnách v blízkosti dveří. Dveře jsou vybaveny zvukovou signalizací aktivovanou při otevírání a zavírání. Navíc jsou vybaveny dalšími bezpečnostními prvky proti sevření osob ve dveřích. Za jízdy jsou nástupní dveře zablokovány proti otevření, což vylučuje náhodný pád z vlaku při nechtěném náhodném stisknutí tlačítka. Osoby se zrakovým postižením mohou dveře otevřít pomocí speciální vysílačky (VPN – vysílačka povelů pro nevidomé). Na povel tlačítka č. 4 se otevřou dveře, stisknutím povelu č. 1 se u dveřního prostoru ozve orientační maják, který navádí zrakově postižené přímo do vozidla.  Odpadá jak hledání místa nástupu do soupravy, tak tlačítka pro otevření dveří. Důmyslné, že?

Pro nevidomého je určen nástup druhými dveřmi (prvními dveřmi se totiž prochází oddílem pro kola),  Vlak má též patro a sedadla v mezipatří přes které se prochází do vedlejší části soupravy. V některých vagonech je v patře první třída.

Cestující na vozíku by měli využívat pro nástup a výstup dveře označené mezinárodním piktogramem „vozíčkáře“. U starších jednotek s pořadovým číslem do 60 je nejlépe využít první dveře vlaku v blízkosti strojvedoucího. U dalších jednotek (pořadová čísla od 61 výš) jsou piktogramem označeny dveře v řídicím voze. V prostoru dveří je umístěna plošina nebo rampa pro nástup a výstup osob na vozíku. Tyto vozy cestující snadno pozná. Nemají na střeše pantograf pro odběr elektřiny z trakčního vedení.

Slabozrací a nevidomí by měli nastupovat nejlépe druhými nebo předposledními dveřmi v jednotce. Tyto dveře jsou vybaveny zařízením, které umožňuje otevření dveří pomocí VPN vysílačky osobám nevidomým nebo slabozrakým. Vhodné je využít dveře v čelním voze vlaku, kam strojvedoucí nejlépe vidí a může kontrolovat, zda zrakově postižení cestující bezpečně nastoupili nebo vystoupili. Vezmeme-li v úvahu, že některé zastávky jsou v oblouku a délka dvou spojených souprav je kolem 150 metrů, je to důležitý faktor, kterým handicapovaní cestující přispívají ke své bezpečnosti.

Místa pro osoby se zdravotním postižením jsou v blízkosti dveří za univerzálním prostorem pro přepravu vozíků, kočárků nebo jízdních kol. Každé místo je zřetelně označené mezinárodním piktogramem pro vyhrazené místo znázorňujícím sedačku a kříž. Místa pro nevidomé a slabozraké jsou v oddíle pro cestující hned za druhými, respektive předposledními dveřmi soupravy. Zde je i vhodný prostor pro pobyt vodicího psa.

Všechna místa pro osoby se zdravotním postižením jsou označena mezinárodními symboly, ať již vně soupravy u dveří, kterými je nejvhodnější nástup, nebo u míst k sezení či v prostoru, kam lze umístit vozík.

V nástupním prostoru je umístěna plošina pro nástup a výstup osob na vozíku. U souprav do pořadového čísla 60 jsou plošiny na obou koncích jednotky u prvních a posledních dveří, u jednotek s pořadovým číslem 61 a výše pouze v řídicím voze (vůz bez pantografu, který odebírá elektřinu z trakčního vedení). U nejnovějších souprav je elektrická plošina nahrazena prakticky bezporuchovou rampou obsluhovanou ručně vlakovým doprovodem. Provoz plošiny může být omezen v některých stanicích a zastávkách, například pokud jsou v oblouku a vlak je tam nakloněn.

V nástupním prostoru jsou umístěny dveře ovládané tlačítky, kterými se cestující dostane do univerzálního oddílu. Zde jsou místa až pro tři invalidní vozíky nebo pro kočárky a jízdní kola. Opačným směrem je přístup na bezbariérové WC. I zde jsou dveře ovládané tlačítky a otevírání a zavírání je provedeno elektropneumaticky. Uzamčení se provádí mechanicky. Další WC jsou v prostoru přecházeček mezi částmi soupravy.

Jednotky CityElefant jsou vybaveny audiovizuálním informačním systémem, který usnadňuje cestováním osob se zrakovým a sluchovým postižením. Směr jízdy, zastávky a řada dalších důležitých informací je poskytována hlášením vlakového rozhlasu  a současně proměnlivými nápisy na displejích. Ty jsou rozmístěny v každém oddíle cestujících a v nástupních prostorech.

Bezbariérové WC upravené pro pohyb osob na vozíku je umístěno vedle nástupního prostoru u prvních a posledních dveří třívozové jednotky vždy směrem ke kabině strojvedoucího. Prostor je dostatečně velký pro pohyb na vozíku a jeho odstavení. Dveře se ovládají tlačítky a samy se pak otevírají a zavírají. Mechanicky je třeba zajistit jejich uzamčení před vstupem „nechtěného“ návštěvníka. Splachování, voda v umyvadle i elektrický vysoušeč rukou jsou ovládány tlačítky nebo fotobuňkami podle provedení soupravy.

City Elefant na stránkách ČD

Atlas vozů

Majestátní vlaky

Na Prima-ZOOM probíhá seriál o některých ekskluzivních tratích světa.

Podívejte se zblízka na nejvíce majestátní vlaky světa – od japonského Šinkansenu až po švýcarský Glacier Express. Vydejte se na cestu přes Velký kontinentální předěl, Skalisté hory a širé prérie ve vlaku Canadian. Připravte se na jízdu 2000 kilometrů po strmých zmrzlých ledovcích na palubě skandinávského krále přepravy: Severského expresu… Kanadský dokumentární seriál (2016)

(videa jsou k přehrání vždy jen 10 dní od dne odvysílání)

v neděli 17. 2. 2019 byl odvysílán první díl o Canadian Railu

v neděli 24. 2. 20:00 Majestátní vlaky (2) Shinkansen:  Podívejte se zblízka na nejvíce majestátní vlaky světa – od japonského Šinkansenu až po švýcarský Glacier Express. Vydejte se na cestu přes Velký kontinentální předěl, Skalisté hory a širé prérie ve vlaku Canadian. Připravte se na jízdu 2000 kilometrů po strmých zmrzlých ledovcích na palubě skandinávského krále přepravy: Severského expresu… Kanadský dokumentární seriál (2016)

v neděli 3. 3. 20:00 Majestátní vlaky (3) Severní expres: Podívejte se zblízka na nejvíce majestátní vlaky světa – od japonského Šinkansenu až po švýcarský Glacier Express. Vydejte se na cestu přes Velký kontinentální předěl, Skalisté hory a širé prérie ve vlaku Canadian. Připravte se na jízdu 2000 kilometrů po strmých zmrzlých ledovcích na palubě skandinávského krále přepravy: Severského expresu… Kanadský dokumentární seriál (2016)

Aktuality

Transsibiřská odysea

25. 2. 2019 v pobočce Městské lidové knihovně Praha (MLP), v Korunní ulici

Transsibiřská odysea – Cestopisná beseda s Inou Píšovou

Beseda s Inou Píšovou, autorkou knihy Transsibiřská odysea. Expedice pravnučky legionáře Jana Kouby do mrazivé tajgy, sibiřských vesniček i vyprahlých plání východu je hledáním příběhu vlastní rodiny i zajímavým svědectvím o současném Rusku.

Obrázek akce Ina Píšová, foto archiv autorky

Ina Píšová, foto archiv autorky

Transsibiřská magistrála

Co v tomto příspěvku najdete:

  • mapu (převzatou z českých stránek o Transsibiřské magistrále);
  • odkazy na různé stránky o Transsibiřské magistrále;
  • odkaz na video z oficiálních stránek Transibiřské magistrály;
  • časová pásma Transsibiřské magistrály;
  • schématické mapky a základní popis trasy Transsibiřské magistrály podle knihy cestovatele Václava Turka (Historická trasa, Kazaňská, Nižněgorodská, odbočky do Číny a Mongolska, přehled km a velkých řek, které Transsib překonává);
  • rozpis nejznámějšího vlaku Rossija na Transsibiřské magistrále;
  • typy vlaků a vagonů na Transsibu;
  • plánek a text k výchozí stanici Moskva-Jaroslavskij vokzal – nádraží.

Pokračování textu Transsibiřská magistrála