Turisticko železniční popis tratě 011 Praha – Kolín

Železniční trať (Praha –) Česká Třebová – Přerov – Bohumín je důležitá železniční trať tvořící spojení Prahy se severní Moravou, Slezskem, Polskem a Slovenskem.
Jde o popis několika tratí uváděných v jízdním řádě jako 011 z Prahy do Kolína, dále 010 z Kolína do České Třebové a 270 z České Třebové do Bohumína.
Spojuje čtyři krajská města, a to Prahu, Pardubice, Olomouc a Ostravu. Cesta Praha hlavní nádraží – Bohumín měří 364 km při úvraťové jízdě přes stanici Přerov nebo 350 km po tzv. Dluhonické spojce mimo Přerov. Trať je v celé své délce elektrifikovaná a dvoukolejná – úsek mezi Prahou a Poříčany dokonce trojkolejný. Trať je součástí rychlostních železničních koridorů – do České Třebové prvního železničního koridoru a v celé délce třetího železničního koridoru, úsek Přerov – Bohumín je druhým železničním koridorem. Původní trať Severní dráhy císaře Ferdinanda z Vídně přes Břeclav a Přerov do Ostravy byla zprovozněná psotupně v letech 1842 až 1847, její odbočka přes Olomouc do Prahy, byla dána do provozu v roce 1845. Trasa mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou byla zprovozněna v roce 1842. Trať byla zpočátku jednokolejná. Poté byla stavba pozastavena a zahájení provozu z Lipníka do Bohumína se posunulo až do roku 1847. Od roku 1851 se začalo se zdvoukolejňováním v úseku Přerov – Lipník nad Bečvou. Zdvoukolejnění celé trati až do Polska bylo dokončeno do roku 1906. Tato data budou příležitostně na několika místech popisu tratě ještě připomenuta. Popis zahrnuje všechny železniční stanice a zastávky se stručným či v případě významnějších měst objemnějším vlastivědně poznávacím a turistickým obsahem.

Trať 011 Praha – Poříčany – Kolín.

Tabulka se stanicemi a dalšími informacemi

V rámci Pražské integrované dopravy má tato trať označení S1. Této trati se mezi železničáři říká Hochstég (Hochštégem se ale myslí celá trať z Prahy až do Olomouce).

Vlaky odjíždějí z železničních stanic Praha hlavní nádraží nebo z Prahy – Masarykova nádraží. Z Prahy hlavního nádraží hlavně jezdí průjezdové osobní vlaky Řevnice – Prfaha – Český Brod ve všední dny a nebo vybrané (pozdně ranní nebo večerní či noční) spoje.

Po odjezdu z Prahy hlavního nádraží přejedeme přemostění přes Trocnovskou ulici a vjíždíme jižním portálem do vítkovského tunelu pod vrchem Vítkov na Žižkově. Ve vrchu je uložen seismograf ČVÚT. Při konstrukci a ražbě tunelu muselo být zohledněno, aby nedocházelo k otřesům, které by přístroj zaznamenával nebo ho odstřely zcela poškodily.

Vítkov sehrál velmi důležitou roli i v naší historii a sice v době začátku hustitských válek. O Vítkov se svedla čtrnáctého července 1420 slavná bitva, kterou vyhrála husitská vojska. Husitská posádka dvou opevněných srubů, později posílená padesáti střelci a oddílem cepníků, zde odrazila útok rakouských a míšeňských křižáků, kterým připadl úkol tuto strategicky významnou pozici ovládnout. Střetnutí bylo součástí taktických operací probíhajících v rámci obležení Prahy kruciátou Zikmunda Lucemburského a stalo se jedním z důvodů, které římskoněmeckého a uherského krále přiměly výpravu rozpustit. 500 let po slavné bitvě, tedy v roce 1720 byla tato část dnešní Prahy pojmenována po vítězném vojevůdci Janu Žižkovi Žižkovem.

Praha-Masarykovo nádraží

plánek ČD

Vlaky odjíždějí z železničních stanic Praha hlavní nádraží nebo z Prahy – Masarykova nádraží. Z Prahy hlavního nádraží hlavně jezdí průjezdové osobní vlaky Řevnice – Praha – Český Brod ve všední dny a nebo vybrané (pozdně ranní nebo večerní či noční) spoje.

Po odjezdu z Prahy hlavního nádraží přejedeme přemostění přes Trocnovskou ulici a vjíždíme jižním portálem do vítkovského tunelu pod vrchem Vítkov na Žižkově. Ve vrchu je uložen seismograf ČVÚT. Při konstrukci a ražbě tunelu muselo být zohledněno, aby nedocházelo k otřesům, které by přístroj zaznamenával nebo ho odstřely zcela poškodily.

Vítkov sehrál velmi důležitou roli i v naší historii a sice v době začátku husitských válek. O Vítkov se svedla čtrnáctého července 1420 slavná bitva, kterou vyhrála husitská vojska. Husitská posádka dvou opevněných srubů, později posílená padesáti střelci a oddílem cepníků, zde odrazila útok rakouských a míšeňských křižáků, kterým připadl úkol tuto strategicky významnou pozici ovládnout. Střetnutí bylo součástí taktických operací probíhajících v rámci obležení Prahy kruciátou Zikmunda Lucemburského a stalo se jedním z důvodů, které římskoněmeckého a uherského krále přiměly výpravu rozpustit. 500 let po slavné bitvě, tedy v roce 1720 byla tato část dnešní Prahy pojmenována po vítězném vojevůdci Janu Žižkovi Žižkovem.

Pokud odjíždíme z Masarykova nádraží nejdříve míjíme vlevo odbočku kolejí na Negreliho karlínský viadukt – trať, která vede na trať do Prahy-Holešovic a dále po trati 090 do Roztok až do Děčína.

Vpravo přibíhala trať u zdi Vítkovského vrchu od hlavního nádraží, ale toto místo se díky novému spojení už značně změnilo.

Jedeme v úbočí žižkovského Vítkova po tak zvané Hrabovce – úbočí nad Karlínem, kde se dříve hrabalo listí. Bývala tu zastávka Karlín a občas se uvažuje o jejím obnovení. Karlín byl založen roku 1817 na tak zvaném Špitálském poli, součástí Prahy se stal až prvního ledna 1922. Vpravo na okraji Karlína míjíme původní karlínská kasárna a za nimi je park, v kterém sídlí nejdříve Český rozhlas Regina a pak také historická budova Invalidovny, která byla poničena povodněmi v roce 2002 a zatím se hledají finanční prostředky a investor na obnovu a rekonstrukci komplexu budov. Barokní stavba byla projektována podle vzoru a za účelem, jaký měla pařížská Invalidovna v letech 1731 až 1737 pro ubytování vojenských vysloužilců a invalidů. Na konci parku se nachází stejnojmenné sídliště Invalidovna, na jejímž konci se tyčí budova hotelu Olympic. V těchto místech vpravo se nacházíme pod Ohradou, na Krejcárku, kde vychází z jižního i severního tubusu tunelu tratě do Prahy-Libně a do Prahy-Vysočan nebo Prahy-Holešovic přes přemostění místa, kterému se říká Balabenka. Této stavbě mimoúrovňového křížení tratí a zdvojkolejnění tratě směrem z Prahy hlavního nádraží se začalo říkat Nové spojení jedna. Za tímto místem se připojují koleje z Prahy Vysočan, respektive též z Prahy-Holešovic a začíná zhlaví nádraží Praha-Libeň. Je zde depo a hlavně to bývalo původní nádraží Praha-Libeň horní. Šlo o místo proti továrně ČKD Lokomotivka, v místě dnešní tramvajové stanice Ocelářská, kam vedla z tratě přes Poděbradskou ulici vlečka pro přísun materiálu a výjezd hotových lokomotiv. Zhlaví se někdy využívá pro úvraťové jízdy z uvedených stanic Praha-Vysočany, Praha-Holešovice do Prahy hlavního nádraží a Praha-Masarykova nádraží, ale je možné jet i přímo. Přijíždíme na železniční stanice Praha-Libeň, které má tři nástupiště. Nádraží leží na křižovatce Harfa a poblíž je i sportovní ledová O2 aréna.

 

Praha-Libeň

plánek ČD

V Praze-Libni můžete přesednout na vnitroměstskou linku PID 091 do Praha-Hostivaře a na opačnou stranu do Prahy-Holešovic a do Prahy-Roztok. Trať do Malešic se od tratě 011 odpojuje těsně za nádražím Praha-Libeň a to směrem doprava, takže vlaky musí ovšem přejet hlavní trať, což by mohl být do budoucna velký kapacitní problém, protože se tu odehrává i nákladní doprava a provoz na hlavní trati je velmi hustý. Z Prahy-Libně vede 011 jako trojkolejná trať až do Poříčan. Projíždíme Prahou-Hloubětínem, také zde bývala železniční stanice v letech 1882 až 1976 a také se občas uvažuje o jejím obnovení, na mostech přes potok Rokytka vlevo vidíme Hořejší rybník, stále vlevo projíždíme pod lesíkem a zahrádkářskou kolonií, vpravo bývaly skleníky zahrádkářství u Schifnerů, kde se pěstovala zelenina pro čelné představitele socialistického státu. Také jsme podjeli rušnou spojovací silnici Kbelská – Českomoravská. Říká se zde Za horou. Praha-Kyje Vjíždíme do oblasti Prahy 14 – Kyjí. Vlevo býval pěkný výhled nejen na Kyjský rybník, ale i na údolí Starých Kyjí za silničním mostem za zastávkou, dnes jsou zde plexisklové i betonové protihlukové stěny, navíc hojně pomalované sgrafiti. Vpravo je z mostu nad Kyjským rybníkem, respektive potokem Rokytkou vidět bývalý kyjský mlýn a malý rybníček s bývalým náhonem k mlýnu.

Praha-Kyje, zastávka

Zastavujeme v železniční zastávce Praha-Kyje (do roku 1970 Kyje u Prahy). V této obci se nachází románský kostel svatého Bartoloměje z roku 1260, jeden z nejstarších kostelů v Čechách a hned u zastávky je kulturní dům Šimanda. Za silničním mostem, který za zastávkou podjedeme, se vlevo otevírá údolí Starých Kyjí s regulovaným a revitalizovaným tokem Rokytky a nad nimi kopečky pojmenované Čihadla. Za nimi je sídliště Černý most. Nedaleko na kopci je rozhledna Doubravka od architekta Martina Reinische, otevřená v roce 2018.

Praha-Dolní Počernice, zastávka

Vjíždíme do zastávky Praha-Dolních Počernice. Též Počernice mají svůj rybník, vlevo můžete zahlédnout v létě u rybníka nudisty. Za rybníkem podjíždíme pražskou severojižní spojku a zastavujeme v železniční stanici Praha-Běchovice.

Praha-Běchovice, žst.

Z Prahy-Běchovic se přes Prahu-Dolní Počernice (už mimo železniční zastávku) dá odjet směrem na Praha-Malešice a dále do Prahy-Vršovic. Tato trať byla dříve využívána hlavně pro nákladní dopravu na nákladové nádraží Praha-Žižkov a dnes buď do nákladního nádraží Malešice nebo jako pomocná trať pro úsek z Prahy hlavního nádraží. Z tratě 011 se sjíždí z druhé koleje na místě bývalého hradla Blatov, jde ale o směr do Prahy za Klánovicemi a tato kolej se podjíždí tak zvaným Suezem. Železniční slangové označení úzkého místa pod tratí 011 a dostává se tak blíž k staniční budově, než je trať 011, tedy ve směru naší jízdy z Prahy vpravo.

Praha-Běchovice střed, zastávka

Mezi železniční stanicí Praha-Běchovice a Blatovem vznikla v roce 215 zastávka Praha-Běchovice střed a to z důvodu, že nádraží Běchovice je umístěno mimo obec Běchovice, v místě, kde se po přejití Českobrodské uzlice jde do zástavby Nová Dubeč.

U Běchovic došlo k dělnickým bouřím a stávkám dělníků-stavitelů trati, většinou italských barabů v roce 1844. Patřily k prvním projevům dělnického hnutí u nás. Nádraží Praha-Běchovice de facto v Běchovicích není umístěno, nejbližší část Běchovic u nádraží se jmenuje Nová Dubeč. Proto také byla v roce 2017 zřízena železniční zastávka Běchovice-střed, která je umístěna přímo v obci Běchovice, i když ne zcela – vede k ní silnice směr Praha-Xaverov od Českobrodské silnice.

Vjíždíme do Klánovického lesa u už zmíněného bývalého hradla Blatov. V Klánovickém lese je hodně turistických pěšin pro pěší i cykloturisty. Nachází se tu například místo, kterému se zde říká Na Vidrholci.

Praha-Klánovice.

U zastávky jsou na každé straně tratě výletní restaurace a přestup na autobusy, například ke klánovickému koupališti.

Celý úsek trati, stejně jako samotná železniční zastávka prošly rozsáhlou rekonstrukcí, kdy se řešilo hlavně odvodnění podmáčeného úseku železniční tratě a jejich podchodu v zastávce a můstku podcházející trať v lese před Úvaly. Projíždíme kolem hradla Štamberk.

Úvaly, žst.

plánek žst. Úvaly PID

Za lesem vjíždíme do železniční stanice Úvaly a opouštíme tak Prahu. Z Úvalech se můžete vydat turisticky na různá místa. K novějším atrakcím patří vlevo na kopci Vinice rozhledna vysoká 31,2 metrů, se sto třinácti schody, při dobrém počasí je výhled na České středohoří, na Bezděz, Ještěd a Krkonoše.

Z nádraží vyjíždíme na viadukt Devíti kanálů. Stavba je zapsaná v seznamu Národního památkového ústavu. Traduje se, že při plánu nové železniční tratě se železnice nesměla zakousnout do polí ve Škvorci a tak byla trať vedena přes Úvaly. Při stavbě v Úval bylo nutné překonat údolí potoka Výmoly a na trati Praha – Kolín vznikl dominantní železniční most dlouhý 135 metrů a vysoký až 13 metrů.
Od nádraží je most vzdálený asi 600 m, dostupný přímo z náměstí (v rohu u drogerie) do ulice Komenského a vlevo dolů uličkou Hálkova. Pod mostem byla v roce 2016 vybudována asfaltová cestička, kterou pohodlně projdete pod mostem a podél potoka Výmola se dostanete zpět na druhý konec náměstí.
Z levé strany od náměstí je vedle původního pískovcového mostu přistavěna kopie mostu z betonu, díky které se trať rozšířila o třetí kolej. Fotografii původního mostu tak lze pořídit přes zahrady nejlépe z hráze cukrovarského rybníka Fabrák (projdete-li pod viaduktem a po mostě přes potok).

Tuklaty

Následuje zastávka Tuklaty, bývalé hradlo, obec je vlevo od železniční tratě. Součástí obce je i část se zajímavým pojmenováním Tlustovousy.

Rostoklaty

Trať vede mezi poli a asi v polovině cesty k další zastávce trať podjíždí Rostoklatská silnice z Tuklat do Rostoklat, kde je i naše další zastávka. Rostoklaty Hradlo Štolmíř. Po zmíněné silnici vede též cyklostezka 8209. V Rostoklatech najdeme gotický kostel svatého Martina. Obec se nachází jižně od zastávky, tedy na naší pravé straně. Pod tratí proteče Štolmířský potok, který vpravo tvoří malý rybníček, vlevo je obec Štolmíř, z které podjíždí trať silnice, vedoucí dále vpravo podle trati spolu s ní do městečka Český Brod, kde je železniční stanice.

Český Brod

plánek žst. Český Brod, PID

Před staniční budovou je autobusový terminál, z kterého je možné odjet na výlet především na jih do oblastí pěkných lesů u městeček Chrášťány, Doubravčice, Tuchoraz a dojít třeba až k mohyle nad obcí Lipany, kde se odehrála neslavná husitská bitva roku 1434, která zakončila období husitských válek. Zdatnější turisté si mohou udělat výlet do Kostelce na Černými lesy nebo až do Ondřejova či na jiná místa. Spěcháme a jedeme dál.

Klučov

Přímo v obci najdeme následující zastávku Klučov, v kterém se napravo od trati nachází hradiště Na Ptáčku – jedno z nejstarších a nejlépe prozkoumaných slovanských hradišť v Čechách, leží na návrší „Na Ptáčku“ nad říčkou Šemberou. Slované se zde opevnili nejpozději v osmém století valem s kůlovou hradbou a příkopem. Trať se před Klučovem stočila k severo severo východu a míří s námi do městečka Poříčany, z kterým se otáčí opět směrem na jihovýchod.

Poříčany

Jde o železniční stanici, z které odbočuje trať 060 vlevo směrem na Nymburk. Tato spojovací trať mezi tratí 011 (respektive 010) a 231 (respektive 020) je mnohdy využívána jako objízdná trať v případě mimořádných situací na trati 011 nebo 010 mezi Pardubicemi a Poříčany. Poříčany protéká říčka Šembera, která je levostranným přítokem Výrovky.

Tatce, zastávka (původně zastávka Milčice)

Na silnici mezi obcemi Milčice na severu (vlevo od tratě) a Tatcemi (na jihu, vpravo od tratě) leží zastávka Tatce, původně Milčice, bývalé hradlo. Prochází tudy i cyklostezka 0109. Dostanete se po ní buď na sever do Kostelní Lhoty a dále a nebo na jih do Peček a dále. Stručně k Milčicím: první písemná zmínka o obci pochází z roku 1294. Do roku 1547 patřily Milčice k přerovskému panství, po tomto roce připadly Poděbradům. Ve vesnici působil na přelomu osmnáctého a devatenáctého století rychtář František Vavák a narodila se zde lékařka Eliška Vozábová. V Milčicích býval také zemědělský podnik. Následuje železniční stanice Pečky, jde o přestupní stanici na lokálku tratě 012, která bývala určitou dobu provozována Klubem Železničních Cestovatelů, do Radimi, kde je zámek, dále do Plaňan a Bošic, kde je další větvení na trať 013 do Bečvár k trati od Kolína a Ledečka, ale trať 012 z Peček pokračuje do Kouřimi. Tato trať 012 odbočuje v protisměru vpravo před železniční stanicí Pečky.

Pečky, žst.

Samotné Pečky neoplývají historickými památkami. Nenajdete zde ani hrad, ani zámek nebo něco podobného. Důvod je prostý. Nevznikly jako město, ale v město se rozrostly z nepatrné zemědělské osady. Další vlakovou zastávkou je malá obec Cerhenice.

Cerhenice, zastávka

Bývalé hradlo, na jejímž okraji už najdeme železniční zkušební okruh Cerhenice (vlevo severně od tratě). Odbočku na tuto trať zaznamenáme vlevo blízko vjezdu do železniční stanice Velim.

Velim

Původně málo významná zemědělská obec nabyla na důležitosti poté, co byla na naší olomoucko-pražské trati postavena v roce 1867 zastávka. Trať byla v provozu už od roku 1845. Velký vliv na tom měl potomek maďarské evangelické šlechty, evangelický farář a superintendent české církve helvetské Justus Emanuel Šalatnay. Jeho jméno je spjato i se začátky velimského Akciového cukrovaru, který vznikl ve stejném roce a místní továrny na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky z roku 1869, na kterých se podílel spolu s bratrancem Janem Pavlem. Známé byly velimské žvýkačky. Ve Velimi postupně vznikla i cementárna v roce 1888, továrna na piana v roce 1920 a navíc dvě cihelny. Dnes má Velim něco málo přes dva tisíce obyvatel.

Nová Ves u Kolína

Za Velimí podjíždí trať silnici 38, vedoucí do Nové Vsi u Kolína. Nová Ves u Kolína Hradlo Klavary, vlečka Lučební závody. U zastávky najdete rozcestník a cyklostezku. Zleva se k nám blíží tok řeky Labe a zpředu město Kolín, na jehož okraji se nachází Kolín zastávka.

Kolín, zastávka

Odtud je možné jít buď vpravo nahoru do města a nebo vlevo buď podél toku Labe ve směru naší jízdy a nebo na Kmochův ostrov, kde se nachází rozhledna Maják a odtud přes most například k památníku Medvědů od Kolína. Lávka na Kmochův ostrov byla postavena v roce 1885. Kamenné pilíře zhotovil kolínský stavitel Josef Sklenář, železnou konstrukci dodala Vojtěšská huť v Kladně.

Kolín, železniční stanice

orientační pláněk železniční stanice

Blížíme se do cílové železniční stanice tratě 011 Kolín, do které se sjíždí hned několik tratí: 231 z Polabí, tedy od Prahy přes Čelákovice, Lysou nad Labem a Nymburk (zleva zezadu), dále pokračují tratě – naše trať jako železniční koridor po trati 010 až do České Třebové, trať 230 do Kutné Hory a Čáslavi a dále na Světlou nad Sázavou a Havlíčkův Brod a lokálka tratě 014 do Uhlířských Janovic a už zmíněných Bečvár a dále na Ledečka k trati 212 Posázavského pacifiku.

V Kolíně žije asi 31 tisíc obyvatel. Historické jádro města je vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Dominantou města je chrám svatého Bartoloměje z druhé poloviny třináctého století. Na jaře 2005 byla na severním okraji města otevřena automobilka konsorcia IPCA (Toyota – Pežot – Citroen), která zaměstnává 3000 lidí, s výrobní kapacitou 300000 vozů ročně. Prvním modelem je trojice Toyota Aygo, Pežot 107 a Citroën C 1, společně vyvinutá a z 92 procent identická, uvedená na trh kolem poloviny roku 2005.

Narodilo se tu mnoho osobností historie, například: Jakub Krčín z Jelčana a Sedlčan. Žil v letech 1535 až 1604, zakladatel rybníků, František Kmoch, žil v letech 1848 až 1912 skladatel a kapelník dechové hudby, k jeho uctění se koná od roku 1962 mezinárodní festival dechových orchestrů Kmochův Kolín.

Pokud vystoupíte v Kolíně, můžete navštívit i řepařskou drážku v Bečvárech. Není v provozu každý víkend, ale jen v určité víkendové a sváteční dny v roce, a proto se raději nejdříve podívejte na webové stránky této unikátní úzkorozchodné železnice. Tato řepařská drážka postavená v roce 1894 je památkou na nejstarší řepařskou drážku v Čechách. Vedla z Kolínského cukrovaru, který stál v místě dnešní Elektrárny Kolín akciové společnosti, do Františkova, což je obec Ovčáry, do Býchor a až do Jestřabí Lhoty. Celková délka trati dosáhla 10,6 kilometrů, odbočka do Františkova měřila dalších 0,9 kilometru. Ke svému účelu sloužila drážka téměř 70 let. V šedesátých letech dvacátého století byla zrušena. Provoz řepařských vlaků zabezpečovaly původně parní lokomotivy, později motorové dvounápravové B 600 lomeno 70 a Bé eN 60. Vagony uvezly až 8 tun řepy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *