San Benedetto del Tronto - perla Palmové riviéry - Zrakově postižení cestují 2.1+ a můj dopravní web

Tip na pobyt v Itálii od nevidomého cestovatele.

První část – v druhé části bude vyprávění o zájezdě do Lereta.

Autor: Jan Příborský, Olomouc

San Benedetto

V San Benedettu jsme s manželkou a přáteli pobývali začátkem letošního června (2025). Už tehdy panovalo nádherné letní počasí, a tak jsme si naplno užívali moře i procházek po palmové promenádě. Zavítali jsme i do samotného města.

Bydleli jsme v penzionu Oceano na ulici Via Antonio Vivaldi (GPS ulice: 42.9205546,13.8959135). Penzion nabízí několik českých cestovních kanceláří (CK Italieonline s.r.o., Cestovní kancelář CICALA, Cestovní kancelář OCEAN, IC Tour, Invia (jako zprostředkovatel různých CK).

Přesná adresa Residence Oceano je Via Zandonai, 13, 63074 San Benedetto del Tronto AP, Itálie.

Obsluhu zajišťoval český personál – stejně jako kuchyně a nápoje, včetně točeného piva. Apartmány jsou vybaveny kuchyňkou, takže si účastníci připravovali snídani i večeři sami. Obědy jsme řešili buď v penzionu, nebo v některé z nespočtu místních pizzerií.

San Benedetto leží na Palmové riviéře, která se výrazně liší od jiných oblastí podél Jadranu. Pro mě jako nevidomého však bylo toto přímořské letovisko jedinečné i z jiných důvodů, které rád popíšu.

San Benedetto del Tronto se nachází zhruba uprostřed jadranského pobřeží Itálie (mapy.cz, GoogleMaps), v regionu Marche. Jeho charakteristickým rysem jsou nádherné pobřežní parky a promenády lemované tisíci palem – je jich tu přes 7000, převážně datlovníků kanárských, vysazených již na počátku 20. století. Na celé Palmové riviéře roste přes 40000 těchto palem!

Kromě každodenního koupání a slunění jsme postupně objevovali i osm kilometrů dlouhou pobřežní promenádu. Jedinečným prvkem je soustava tematických botanických mikroparků, označených jako „Natury“. Je jich deset a každá se věnuje jinému druhu rostlin, a je vždy propojena s odpočinkovými zónami, fontánkami, pítky, kavárnami i pizzeriemi.

Jeden z těchto miniparků byl věnován vnímání všemi smysly. V jiném, který mě velmi zaujal, jsem si mohl osahat obrovské sukulenty – aloe, agáve, opuncie. Samozřejmě i s jejich mohutnými trny!

K našemu překvapení se zde kromě palem, kvetoucích oleandrů a tamaryšků vyskytovaly i právě kvetoucí lípy. Jejich vůně byla omamná – jiná než u nás. Pravděpodobně šlo o lípu velkolistou nebo stříbrnou.

Na plotech mnoha hotelů i obytných domů se pnuly bíle kvetoucí keře s pronikavou vůní. S pomocí strýčka Googla jsme zjistili, že jde o jasmínovník vonný, zvaný také nepravý jasmín.

Kamenná galerie na molu: Umění, které můžete prozkoumat dotykem

Dalším fascinujícím místem je kamenná galerie na přístavním molu. Toto více než kilometr dlouhé molo, vybíhající hluboko do Jaderského moře, není jen přístavní stavbou s majákem na konci, ale i jedinečnou venkovní galerií. Po celé délce mola jsou rozmístěna umělecká díla z travertinu – výtvory sochařů, kteří se zúčastnili 25 sochařských sympozií.

Galerie zahrnuje převážně abstraktní a fantaskní tvary, ale nechybí ani realistická ztvárnění či sochy světců. dokonce jedna socha představující dívku, slouží jako pítko s pitnou vodou.

Mnohé ze sochařských výtvorů jsem si samozřejmě prohlédl hmatem – ale všech více než 200 bych v tom horku nezvládl.

Nedaleko mola se tyčí šestimetrová socha rybáře, která se stala symbolem města. Připomíná dobu, kdy San Benedetto bývalo rybářskou osadou.

Hotel Bolivar – vstřícný a přístupný

O hotelu Bolivar jsem už dříve slyšel. Naše známé, které nám pobyt v San Benedettu zprostředkovaly. Objevily ho při předchozí návštěvě. Díky nim jsme věděli, kde ho hledat – což není vůbec snadné, protože hotelů a penzionů je tu opravdu požehnaně.

Jednoho odpoledne jsme hotel navštívili. Měli jsme štěstí – v recepci byla přítomná majitelka a představte si tu náhodu – i její nevidomý syn. I přes jazykovou bariéru jsme si dobře popovídali. On nás provedl částí hotelu a ukázal nám perfektně hmatově zpracované plány jednotlivých pater.

Hotel je mimořádně vstřícný vůči nevidomým hostům. Už ke vstupu vede hmatná vodicí linie, která pokračuje až k recepci. Vedle dveří pokojů i přímo na nich je číslo vyznačeno Braillovým písmem. Vodicí linie pak vede z hotelu až na okraj písečné pláže, která je určena právě pro hosty hotelu Bolivar.

Na trase je přechod přes širší vozovku s dělicím pásem. Zvuková signalizace se aktivuje stiskem tlačítka na sloupku se semaforem z obou stran.

Bohužel – a to si dovolím říct jako odborník na bezbariérovost – šlo o téměř jediné skutečně bezbariérové prostředí, které jsme během našeho pobytu v Itálii zaznamenali. Na chodnících většinou chyběly signální a varovné pásy, zvuková signalizace byla výjimkou a nájezdy na chodník byly velmi příkré. Pro vozíčkáře na mechanickém vozíku to musí být hodně náročné.

A teď něco pro milovníky železnice

Městem totiž prochází důležitá severojižní trať – tzv. Adriatická železnice (Ferrovia Adriatica). Spojuje významná města od severu po jih Itálie: Bologna, Rimini, Ancona, San Benedetto, Pescara, Bari, Brindisi… Trať měří celkem 643 kilometrů a sleduje pobřeží Jadranu.

S manželkou jsme navštívili i místní nádraží. Zrovna tam stála moderní vlaková souprava, připravená k odjezdu. Vlaky jsme tu vnímali denně – trať totiž protíná celé město a vede kousek od našeho penzionu. Ale že by nás to rušilo? Jako správné železniční fandy ani náhodou…

Jeden den před odjezdem domů jsme využili nabídky a zúčastnili se fakultativního zájezdu do nedalekého poutního místa – do Loretta. Ale o tom zase někdy příště.

Závěrem

San Benedetto nás nadchlo. Jednak kvůli nádhernému letnímu počasí, palmám, skvělé pláži a samotnému moři, které jsme si užili nejen při koupání, ale i při častých večerních procházkách po již prázdných plážích, jednou také při východu slunce časně ráno.

A co víc – toto příjemné místo mi nabídlo opravdu přehršel příležitostí pro zážitky zprostředkované jinými smysly než zrakem.

A těch příležitostí zde bylo, jak jsem výše popsal, opravdu bohatě.