Modernizace křižovatek otevírá otázku, zda budou přechody dostupné i bez speciálních pomůcek pro nevidomé
Úvod
Prahu čeká v příštích letech rozsáhlá modernizace světelné signalizace. Do roku 2031 má projít obnovou 117 křižovatek. Vedle plynulejší dopravy a vyšší spolehlivosti ale vyvstává i méně viditelná otázka: jak budou nové semafory fungovat pro lidi se zrakovým postižením. Psal jsem o tom ve zprávě pro Noviny kraje 9. dubna 2026.
S článkem mi pomáhala AI – bude to patrné z bodové struktury textu. Nebudu nic zakrývat, naopak to ponechám, protože se tím text i zpřehlední.
Modernizace ano, ale individuálně
Technická správa komunikací (TSK) uvádí, že každá křižovatka bude posuzována individuálně podle místních podmínek. Konkrétní podoba řešení tak nebude jednotná.
Město zároveň deklaruje spolupráci se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých (SONS), která se dlouhodobě podílí na vývoji a připomínkování těchto systémů.
Co říkají normy
Požadavky na přístupnost nejsou jen otázkou dobré vůle, ale opírají se o technické předpisy.
Například Technické podmínky TP 179 – Navrhování komunikací pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace zdůrazňují, že prvky na komunikacích musí být navrženy tak, aby byly pro tyto osoby srozumitelné, dostupné a bezpečně použitelné bez bariér.
V praxi to znamená mimo jiné to, že:
- informace musí být dostupné více smysly (zvuk, hmat)
- zařízení musí být dosažitelné a jednoznačně ovladatelné
- řešení nesmí být závislé pouze na speciální pomůcce
Právě poslední bod je v praxi zásadní.
Podle odborníků z praxe by měla být akustická signalizace dostupná alespoň dvěma způsoby — nejen pomocí vysílačky, ale i přímo ovládáním na místě. Nikde není ale řečeno nebo definováno, jak má vypadat druhé talčítko a kde má být umístěno. Dle mého by bylo nejlepší, kdyby bylo technicky možné aktivovat zvukovou signalizaci třeba dvojím stiskem tlačítka nebo delším přidržením.
Jak fungují přechody dnes
Na většině pražských přechodů je akustická signalizace instalována. Často ale není aktivní trvale a spouští se pouze na vyžádání — typicky pomocí vysílačky VPN.
Bez ní tak může být přechod pro nevidomého obtížně použitelný, zejména v noci nebo na méně frekventovaných místech.
Podle odborníků by přitom měla existovat i možnost ovládání přímo na místě.
Jak se zařízení skutečně jmenuje
Nejde o „tlačítko“ v běžném slova smyslu.
Oficiálně se jedná o:
👉 akustické chodecké tlačítko
např. typ PPB-01 (výrobce AŽD Praha)
Toto zařízení:
- vyvolává signál „volno“ pro chodce
- zároveň poskytuje akustickou i vibrační informaci
- obsahuje hmatové prvky pro orientaci
- může přehrávat více typů zvukových hlášení
Technologie už dnes umí víc
Moderní tlačítka nejsou jen jednoduché spínače. Umí například:
- automaticky přizpůsobit hlasitost okolnímu hluku
- poskytovat doplňující hlasové informace
- upozornit na konec zeleného signálu
- vibrovat pro osoby s kombinovaným postižením
Z technického hlediska tak není problém nabídnout více informací než dnes.
Mohly by mít přechody různé zvuky?
Teoreticky ano. Zařízení umožňuje přehrávat více typů zvuků nebo hlášení.
V praxi se ale používá jednotný systém „klepání“, který je pro uživatele dobře rozpoznatelný.
Důvodem je především snaha o:
- jednotnost napříč městem
- snadnou orientaci bez nutnosti učení nových signálů
Rozšíření variabilnějších zvuků by tak vyžadovalo systematický přístup, nikoli jen technickou možnost.
Noční režim jako slabé místo
Specifickým problémem je noční provoz, kdy semafory přecházejí do režimu blikající žluté.
TSK uvádí, že Praha už dnes využívá možnost aktivovat signalizaci i v tomto režimu. V praxi ale tato funkce není dostupná všude a její použití se liší podle konkrétní křižovatky.
Co bude rozhodující
Modernizace semaforů tak nebude jen o výměně zařízení, ale především o tom, jak budou nastavena.
Klíčové bude:
- zda bude signalizace dostupná i bez vysílačky
- jak bude fungovat v nočním režimu
- zda bude řešení jednotné a předvídatelné
Co ukazuje praxe v ulicích
Vedle technických parametrů ukazují důležitou roli i konkrétní zkušenosti z každodenního pohybu po městě.
Například na některých místech se jako velmi přínosné ukazuje doplnění klasické světelné signalizace o nižší světla určená pro cyklisty. Ta jsou umístěna blíže úrovni očí chodců a mohou pomoci i lidem se slabším zrakem, kteří hůře rozeznávají signály na vzdálenějších semaforech.
Právě kombinace různých typů signalizace tak může zlepšit orientaci i v rušném městském prostředí, kde není vždy možné spoléhat pouze na zvukové signály.
Další praktickou otázkou je vedení vodicích linií na přechodech. Ty zpravidla vedou středem přechodu, často od jednoho sloupku světelné signalizace k druhému.
V praxi to ale může znamenat, že se lidé se zrakovým postižením pohybují v přímém střetu s protijdoucími chodci. Pokud se orientují podle vodicí linie po své pravé ruce, jak je to učí v kurzech prostorové orientace, dostávají se do opačného směru, než jaký je přirozený proud pohybu chodců, kteří mají chodit vpravo.
Jednou z možných úvah do budoucna je proto i úprava vedení těchto linií tak, aby více odpovídaly přirozenému pohybu chodců — například jejich zdvojení pro oba směry.
Závěr
Praha má příležitost posunout přechody pro chodce na vyšší úroveň. Technologie to umožňuje už dnes.
Otázkou zůstává, zda modernizace přinese skutečné zlepšení pro všechny — nebo zůstane u technické výměny bez zásadní změny v praxi.
V článku jsme vycházeli z konzultací s Františkem Brašnou, vedoucím oddělení odstraňování architektonických bariér SONS a z vyjádření tiskové mluvčí TSK Praha.
Informace světelné signalizaci včetně norem na stránkách SONS.
