Praha 14 zavedla Senior taxi za 50 korun, podobné služby ale fungují i v dalších městech. Přehled ukazuje, že dostupná doprava pro seniory a lidi s handicapem má v Česku mnoho podob – od městských taxíků přes Seniorbus až po Taxík Maxík. Podmínky se však výrazně liší podle místa bydliště.

Senior taxi už dávno není jen drobný komunální bonus. V řadě měst se z něj stala praktická sociální služba, která seniorům a lidem se zdravotním omezením umožňuje zvládnout běžné cesty k lékaři, na úřad, na nákup nebo za službami bez závislosti na rodině či sousedech. Praha 14 teď spustila vlastní Senior taxi za 50 korun, ale podobné modely fungují i jinde – někde jako městská služba, jinde pod značkou Taxík Maxík, Senior Expres, Seniorbus nebo jako bezbariérová přeprava pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P.

Přehled ukazuje, že Česko nemá jednotný systém. Každé město nastavuje jiný věk, cenu, počet jízd i okruh cílových míst. Někde stačí věk 70 let, jinde až 75 nebo 80 let. Někde služba stojí 25 korun, jinde 50, 60 nebo 80 korun za jízdu. A zatímco některé radnice myslí jen na seniory, jiné do stejného systému zahrnují i osoby se zdravotním postižením. Výsledkem je pestrá, ale nepřehledná mapa služeb, která může být pro samotné seniory paradoxně těžko čitelná.

Pracovní přehled ověřených služeb

Neexistuje jednotný celostátní systém. Senior taxi je většinou komunální služba, takže pravidla se liší město od města.
Nejčastější cílová skupina jsou lidé nad 70 nebo 75 let. Některé městské části ale nastavují hranici výš, například Praha 9 na 80 let.
Často jsou zahrnuti i držitelé průkazů ZTP a ZTP/P. To platí například pro Brno, Plzeň, České Budějovice, Zlín nebo Prahu 9.
Ceny jsou velmi rozdílné: 25 Kč v Ostravě-Jihu, 40 Kč ve Zlíně, 50 Kč v Brně a Plzni, 60 Kč v Českých Budějovicích, 80 Kč v Praze 9.

Význam těchto služeb roste i kvůli příspěvku na mobilitu, který stát vyplácí držitelům průkazů ZTP a ZTP/P. Ten aktuálně činí 900 korun měsíčně. Pro mnoho zdravotně handicapovaných lidí představují zvýhodněné přepravní služby možnost absolvovat více cest za měsíc, než by si mohli dovolit při využívání běžných taxislužeb. Nevýhodou bývá nutnost objednávat dopravu předem, čekání podle harmonogramu přepravy nebo sdílené jízdy s dalšími klienty. V současnosti přitom stát přímo nekontroluje, zda je příspěvek na mobilitu využíván právě na dopravu.

Vedle městských služeb existuje ještě síť Taxík Maxík. Ta není klasickou taxislužbou, ale projektem sociální dopravy pro seniory a handicapované. Podle Konta Bariéry se v roce 2026 rozšiřuje do 32 měst v 9 krajích.

Přestože se služby Senior taxi a obdobné projekty v posledních letech rozšiřují, stále jde spíše o mozaiku lokálních řešení než o jednotný systém dostupné dopravy pro seniory a lidi se zdravotním postižením. Rozdíly mezi městy jsou výrazné — v cenách, věkových limitech i počtu jízd. Zatímco někde senior zaplatí 25 korun, jinde několikanásobek. Pro část lidí se zdravotním handicapem se ale právě tyto služby stávají jedinou cenově dostupnou alternativou k běžné taxislužbě, eventuelně k veřejné hromadné dopravě.