Převzato ze stránek SONS.

Projekt Vystupuj byl určen pro zrakově postižené a měl jim zajistit vývoj funkce, díky které již vždy  vystoupí z dopravního prostředku včas a nemusejí se tak během cesty stresovat, že by přejeli svou cílovou zastávku. Měl zvýšit jejich samostatnost, aby v tomto případě už nebyli odkázáni na pomoc druhých. To vše se podařilo. Funkce upozorní a to v uživatelem stanoveném předstihu, že se blíží jeho výstupní zastávka. Může ho dokonce upozorňovat i víckrát. Nejdůležitější a inovativní ale je, že upozornění není „slepé“, neupozorňuje na základě pravidelného jízdního řádu daného spoje, ale dle GPS sleduje reálnou současnou polohu a tak upozornění může přizpůsobit aktuální situaci. Díky tomu tedy reflektuje na zpoždění či i předstih spoje. Jako další rozšíření se nám podařilo i zakomponovat, že si uživatel může online sledovat, v jaké vzdálenosti je od své cílové zastávky a jaký tak bude předpokládaný čas příjezdu. Je také informován, jaká bude aktuální příští zastávka a opět, jak je daleko. Má tak mnohem lepší přehled o probíhající cestě. Vzdálenost se přizpůsobuje trase, kterou spoj musí projet, tedy, i když bude blízko cíle, ale ještě předtím má objet odbočkou jiné zastávky, funkce s tím počítá a čas i vzdálenost tomu přizpůsobí, ukáže jej reálně. Jedině může docházet k menším nepřesnostem při trase pomocí MHD. Může totiž nastat situace, kdy jsou zastávky příliš blízko sebe – třeba jen pár set metrů. Zde nemusí program úplně vždy přesně oznamovat, která bude příští zastávka správně, ale před cílem upozorní vždy včas. Nicméně, funkce je hlavně určena pro autobusové mezi městské trasy a tam k těmto menším nesrovnalostem nedochází.

Funkce je součástí programu CG Transit, který je běžně ke stažení přes standardní Apple kanál s aplikacemi – přes AppStore.

Nyní mohou tedy nevidomí a slabozrací bez obav samostatně vyrazit na cestu hromadnou dopravou a nemusí mít strach, že by včas nevystoupili.

Je to prosté: Vyhledejte spoj, kterým chcete jet, v jeho detailu najdete hned
na začátku tlačítko „Přidat upozornění“. Můžete si pak i nastavit, v jakém
předstihu chcete být na cíl upozorněni, časů může být i víc a vybrat si i zvuk
upozornění. Aplikace nastavuje i upozornění na odjezd. Vše si bez problémů
naplánujte klidně i několik nejen hodin,a le i dní dopředu. Přehled vašich
plánovaných, ale i probíhajících upozornění je vždy k dispozici v hlavním
menu pod volbou Upozornění.

 

Tento projekt byl finančně podpořen Nadací ČEZ.

konec citace

Funkcionalita bude předváděna na workshopech Agora 3.-4. listopadu 2018 v Brně ve středisku podpory studia Masarykovy univerzity Teiresias.

  • Marek Salaba, Zdeněk Bajtl: Vystupuj! Cestování bez stresu, že nevystoupíte včasFunkce Vystupuj aplikace CG Transit usnadňuje cestování všemi prostředky hromadné dopravní prostředky – nejvíce asi pomůže v meziměstské autobusové dopravě. Upozorní uživatele na to, jak daleko cíl, která je následující zastávka a kdy je čas vystoupit.

Citováno z programu Agory.

Tato funkcionalita CG Transit je od 18. října 2018 (podle zprávy Z. Bajtla v konferenci Apple uživatelů) součástí plné verze aplikace a je tedy ke stažení v AppStore.

Vstup do metra z ulice Sokolovské od tramvají

Stanice Florenc je přestupní stanicí mezi trasami B a C. Leží na západním konci Karlína, mezi křižovatkami Sokolovská – Ke Štvanici – Křižíkova a sahá až k ulice Na Florenci. Důležitým bodem je Ústřední autobusové nádraží Florenc, Muzeum hlavního města Prahy, Karlínské divadlo. Je to také přestupní bod mezi metrem, tramvajemi a městskými autobusy.

Pokračovat ve čtení

Stanice Černý most je velkým dopravním terminálem jednak pro autobusy MHD, jednak i pro příměstskou dopravu, ale i pro meziměstskou dopravu. V okolí stanice je velké sídliště a mnoho obchodních center: Centrum Černý Most (Globus), Ikea, Hornbach, Sico, Sconto, Electro World a další. Ve výstavbě je velkokapacitní parkoviště P+R. Stanice projde v nejbližší době velkou rekonstrukcí a dozná velkých změn. Problém je zejména se zrezivělou konstrukcí (zanedbaná údržba), nad autobusovým terminálem v suterénu objektu. Autobusový terminál bude přemístěn do úrovně stanice.

Černý most, stanice metra a okolí před rekonstrukcí, listopad 2021

Pokračovat ve čtení

Stanice Nemocnice Motol se nachází severně od Kukulovy ulice u severního vstupu do areálu nemocnice Motol, která je počtem svých zaměstnanců a ambulantních pacientů významným zdrojem a cílem cest a svým významem poskytuje služby celopražského i regionálního charakteru.

Stanice je také významným přestupním uzlem mezi metrem a autobusy zejména do oblastí Butovic, Bílé hory, ale i dolního Motola. Od stanice metra můžete jet nebo dojít i k nemocnici Na Homolce, severní brána. Blízko návrší Šafrnáka a pod ním oblast, které se říká pod Šafránkou, kde sídlí v objektu Fakultní nemocnice Motol Centrum zrakových vad. K němu můžete jet nejlépe aubobusem 167 a nebo ze Smíchova od stanice trasy B Anděl (Na Knížecí).

Lokalita stanice není příliš šťastně zvolena, protože svah od Bílé hory se geologicky hýbe směrem dolů. Poblíž je také sportovní areál Ladronka, ale přístup z této strany je poměrně nesnadný (do svahu, kdysi jsme prolejzali křovím). Odstavné koleje za stanicí jsou v oblouku pod břevnovský svah – uvažovalo se o prodloužení metra až na Letiště Ruzyně – soutěž mezi Správou železnic a Prahou, kdo tam dovede dříve trať!

Pokračovat ve čtení

Stav:

DPP – Dopravní podnik má na svých stránkách plánky a schémata stanic pražského metra a shrnující informace spíše zaměřené na potřebu tělesně postižených, přesto jsou zde informace o vodících liniích, bezpečnostních pásech nebo navigačních majáčcích … je potřeba dát plánky dohromady, web je složitý, doplnit a případně aktualizovat …

Mapy okolí stanic metra

Bezbariérové cestování

Schémata bezbariérovosti

Existoval projekt Vítka Tapina Jiráska a dalších zúčastněných organizací a spolků – bohužel web je dnes už téměř nefunkční, nefungují odkazy, nejsou aktualizovány informace, hodně balastu …

SONS – Navigační středisko, už rok problém řeší – není to tak jednoduché (p.  majšl – konference Inpora). Tomu věřím …

Takže se do toho dám sám. Nebude to hned, bude to i pro slabozraké, některé stanice znám dobře, jiné méně – potřeboval bych pomoci. Dělám to jako dobrovolník, žádný projekt, žádné peníze – ve svém volném čase a jako zábavu, nakonec jako celý tento web. S tím souvisí ale i to, že všechny informace nemusí být úplně aktuální a stále aktualizované. O to víc si budu vážit, když mi někdo pomůže, bude mě informovat a nebude mi házet klacky pod nohy nebo se mnou nekale soutěžit (jistý tlak už i v minulosti), nejde mi o soutěžení, ale  o to pomoci lidem. Nápad vzešel od nevidomých na konferenci Inpora a navazuje i na to, co tady sám dělám, např. popisy železničních stanic.

Schéma pražského metra

Trochu obecných informací, převzatých zřejmě kdysi i od Vítka:

Bepečnostní pásy, jsou snad už téměř všude hmatné – střídají se dlaždice světlá a tmavá s gumovým holí hmatnými výstupky, někde jsou dokonce světla (Letňany, nové stanice trasy A za Dejvickou, např. Bořislavka), která se rozblikají při příjezdu soupravy a svítí v době, kdy je možné do soupravy nastupovat. Při odjezdu opět blikají a po té zhasnou. Tyto bezpečnostní pásy jsou při okraji nástupišť a slouží k vymezení prostoru, za který směrem k hraně nástupiště už nesmí cestující stát, protože hrozí pád do kolejiště, kde je (pod nástupištěm lišta s vysokým napětím – hrozí zasažení el. proudem). V případě pádu, je třeba se urychleně schovat do žlábku pod kolejí a křičet – na nástupištích bývají tlačítka pro nouzové zastavení vlaku. Kolejiště je však poměrně dost hluboko, z žlábku je nástupiště vysoké asi po ramena dospělé osoby. V žlábku jsou i elektromagnety – krabice, kterých se také neradno dotýkat. Dění na nástupišti má za úkol sledovat dozorčí stanice, dnes už ne na nástupišti, ale u vchodu do stanice a centrální dispečink. (čas od času pořádá Metro exkurzi pro nevidomé do kolejiště metra – např. se konala akce na Vltavské a Budějovické), slouží k nácviku chování v případě pádu do kolejiště. Vyhněte se davu, nebezpečné je stát i přímo u soupravy, mezi vozy soupravy je mezera, kterou můžete pod vlak spadnout, zvlášť pokud vás někdo strčí. Užívejte  důsledně práce s bílou holí. Mezi vagonem a nástupištěm je drobná mezera. Už jsem zažil, že do ní cestujícímu zapadla noha a spadl na půl do vozu metra.

Na některých stanicích se setkáváme u místa pro nástup do prvních dveří soupravy s rampou, která zakrývá mezeru mezi soupravou a nástupištěm a je vhodná zejména pro nástup maminek s kočárky a vozíčkářů.

Po ohlášení Ukončete nástup, dveře se zavírají, by zvlášť nevidomý nebo zrakově postižený už neměl nastupovat nebo vystupovat.

Na některých stanicích jsou vyfrézované tři drážky – vodící linie, které vedou bezpečně nevidomého s bílou holí (kluzná metoda) k východu. Bezpečně znamená dál od kolejí, i když na některých zvl. přestupních stanicích je mezi vstupem do podchodu a kolejemi poměrně malá šířka nástupiště a bývá tam hodně lidí. Frézování žulových nástupišť je finanční nákladné, proto ne všechny stanice zatím tuto vymoženost má. Některé vodící linie v horní části vestibulu u dozorčího stanoviště nevedou přímo k např. eskalátoru, který jede dolů. Je třeba použít vysílačku VPN a zjistit si, které eskalátory jedou dolů. Vodící linie nijak neomezují ostatní cestující, nevyčnívají, ale na druhou stranu si jich mnozí ani nevšímají, takže na nich stojí, musíte je obejít a nebo požádat o uhnutí z cesty.

Existuje několik typů stanic – ražené a hloubené. Ražené jsou ve větších hloubkách, většinou z nich proto vedou eskalátory nebo výtahy, jsou trojlodní – eskalátory ústí do prostřední chodby a k nástupištím se dostanete tzv. prostupy – mezi silnými sloupy. Typickou hloubenou trasou je trasa A, v centru i trasa B. Naopak většina stanic na nejstarší trase C je hloubená z povrchu. Na těchto stanicích mohou a nemusí být sloupy a také výstupy ze stanic jsou různé – pevnými schody pro pěší, eskalátory, eventuelně výtahy.

Většina nástupišť stanic hloubených je typ ostrovní – koleje jsou vlevo a vpravo – cestující, zvláště nevidomý či slabozraký, si musí uvědomit nebo znát, z které koleje do kterého směru jezdí soupravy – po vstupu na nástupiště je kolej vlevo i vpravo. Je potřeba si uvědomit, kde je výstup a který – kam se jím dostanu, když přijedeme do stanice. Když přijedeme z druhého směru, je vše zrcadlově obráceně.

Výstupy z metra, resp. z podchodů, event. vestibulů na uliční úroveň mohou být buď do domu – schodiště vedou do zastřešeného nebo i uzavřeného prostoru domu a ven vystupujete buď průchodem nebo dokonce dveřmi (Náměstí Republiky u Masarykova nádraží na trase B). Nebo jde o výstup po schodišti nebo eskalátory přímo na ulici, někdy bývá schodiště zastřešené, jindy nikoli, pak je nebezpečí kluzka nebo dokonce námrazy, výjimečně jde o bezbariérové sjezdy pro vozíčkáře (např. Hloubětín) do podchodu, ale pokud jsou podlahy z mramoru, jsou také kluzké, ač zastřešené. Některé výstupy jsou na ostrůvky tramvají, hezky staročesky na „refíže“.

Pokusím se popisovat cestu ze stanice (i případně do ní od povrchové dopravy, ale aby to nebylo příliš užvaněné!) nebo pokud vynechám, musíte si převátit popis při opačném směru vpravo na levo, ale ten, kdo někdy zkoušel chodit podle nějaký itinerářů, to určitě už zvládá.

Svým způsobem orientačně jednodušší je tzv. břehový typ nástupišť jako jsou například stanice Vyšehrad, Hlavní nádraží (jde o stanice na trase C) nebo konečná trasy B Černý most, event. Rajská zahrada – zde jsou nástupiště na dvou úrovních nad sebou. Jednak se v soupravě otevírají dveře vpravo ve směru jízdy (výjimkou je břehové nástupiště na Rajské zahradě směrem do centra – na levé straně), jednak problém je si uvědomit, do kterého směru chci jet ještě před vstupem na nástupiště, tedy do placeného prostoru metra.

Vestibul – co se míní vestibulem? Existuje placený prostor metra, tzv. za dveřmi, za bývalými turnikety – dnes zvl. u výstupu ale i na vstupu nahrazeny kovovými sloupky – pracujte s bílou holí, abyste do nich nenarazili, resp. za dozorčím stanice. Většinou existuje ještě nějaký prostor za touto hranicí a pak jsou dveře, které se v případě uzavření metra, zavírají – po skončení provozu nebo při momořádném zavření stanice, například při pádu člověka do kolejiště apod. Co bývá za těmito dveřmi směrem ven? Buď prostor, kterému lze říkat vestibul stanice, různě rozsáhlý, někdy jde jen o podchod, jindy jsou v tomto prostoru různé obchody jako například Relay – noviny a časopisy, bankobaty, WC, dopravní informační střediska nebo jen kanceláře DPP s možností zakoupení předplatných jízdenek a také telefonní automaty. O těchto stanicích mluvíme jako o stanicích s vestibulem pod úrovní ulice. Pak jsou ovšem i stanice, na kterých se po výstupu mimo placený prostor metra dostáváte přímo na ulici – již nemusíte vystupovat či vyjíždět žádnými schody nahoru. Mluvíme o stanicích s uliční úrovní.

Přestupní stanice – jsou v podstatě jen tři: Muzeum – Můstek a Florenc – přestupních směrů, které byste se měli naučit procházet je 6 – třikrát dva, pro pokročilé jsou i obchozí přestupy. Ovšem to neznamená, že jiné stanice nejsou v rámci MHD nepřestupné – jsou přestupné na autobusy, tramvaje, většinou jsou u stanic metra složité autobusové terminály městské, příměstské i dálkové dopravy.

Dopravní informačních center je dnes už méně, např. Muzeum, Můstek … ale na základní informace se můžete zeptat i dozorčího stanice, který má okénko právě na hranici placeného vstupu.

Na většině stanic jezdí eskalátory ve Vašem směru chůze vpravo – buď dolů nebo nahoru. Existují výjimky – jsou to stanice Palmovka na trase B a stanice Hradčanská na trase A. Pokud jsou k dispozici k výstupu jen eskalátory, tak jsou většinou tři – a většinou jezdí dva. K získání informace, který eskalátor jede, můžete na mnohých stanicích použít vysílačku VPN a dotázat se – odpovědí bude například, že pravý eskalátor stojí a jede právě ten prostřední. Nemělo by se Vám stát, že se dostanete na eskalátor, který jede v protisměru než je Vaše cesta – většinou jsou obě cesty přehraženy alespoň sloupky s provazem. Jiné to je ovšem v poslední době u obousměrných eskalátorů, jejichž směr se spouští pomocí čidla fotobuňky. Více k tomu v tomto příspěvku.  Jedná se však spíše o výjimky a o eskalátory z vestibulů – podchodů na uliční úroveň.

U eskalátorů je třeba dávat pozor na vodícího psa – nesmí se mu dostat drábky mezi schody, které se nahoře i dole skládají. Zvláště pro starší ldi je dobré, aby se drželi madel, pro případ náhlého nouzového zastavení eskalátoru. Většinou je to hlášeno – zastavení i rozjezd, ale může dojít k nenadálé situaci. Také kluzké schody eskalátolrů v zimě nebo při dešti mohou hrozit nepříjemným uklouznutím, odřeninami nebo i něčím horším. Někteří cestující po eskalátorech chodí – není to přímo zakázáno. Měli by to však dělat jen, pokud je eskalátor prázdný. Co eskalátorům ale moc neprospívá, je to, když lidé stojí ze slušnosti na pravé straně, aby ostatní mohly procházet – přetěžuje to tažná kolečka a v důsledku toho jsou pak častější opravy eskalátorů. Náročnější je samozřeejmě nastoupit na eskalátor při jízdě dolů – je třeba se brzy stabilizovat, nejlépe se při tom přidržet i madla a nenastupovat příliš brzy po předchozím cestujícím. Kdy vstoupit z eskalátorů poznáte tak, že se schody či spíše madlo narovnává do vodorovné jízdy.

Kdo si netroufá na eskalátor (třeba i aktuální nízký tlak, točení hlavy), může použít v některých stanicích výtahy, určené především pro přepravu lidí na vozíku a mamiínek s kočárky. Samozřejmě jsou určeny i pro starší spolucestující. Problém výtahů v metru je ten, že se musí většinou přestupovat a cesta vzhůru nebo dolů vede dvěma výtahy a mezi nimi musíte projít přestupní chodbou.

Dobrým řešením jsou zdvižné plošiny u schodišť, které ovšem trochu omezují šířku samotného schodiště.

S problematikou řešení přístupnosti se začalo až v 90. letech, proto v tomto smyslu nejmodernější stanice jsou na okrajích tras, ale postupně se modernizují i stanice v centru. Výtahy dostala stanice Můstek, Anděl, Karlovo náměstí, I. P. Pavlova … připravuje se nebo dokonce už probíhá rekonstrukce stanice Jiřího z Poděbrad. Výtah je k dispozici na stanici Hloubětín.

Každé stanici budu věnovat samostatný příspěvek – samostatnou stránku. Informace si můžete stáhnout, nahrát do telefonu, můžete si z ncih vyrobit txt – mp3 soubor … jak komu vyhovuje a jak to umí, případně požádat někoho o radu nebo pomoc.

Mapotic

Webová aplikace, do které postupně také ukládám popisy stanic metra, případně železničních stanic. Byla nepřístupná, Na moji žádost se podařilo správcům aplikaci částečně zpřístupnit. Funguje relativně dobře s JAWSem, s NVDA – přeskočí popisy stanic a čte až odkazy, tlačítka nahoře se čtou dobře, není čteno akorát přihlašovací tlačítko zcela vpravo – reklamoval jsem. ZoomText neumí pomocí čtecího nástroje AppReader přečíst text popisu stanice – také jsem na to upozornil, zda by s tím ještě nešlo něco dělat.

Aplikace má podobu Facebookové stránky, vpravo s mapou. Tím může být trochu složitější na orientaci.

 

Kromě Zvonařky je už zrekonstruováno autobusové nádraží U hotelu Grand.

Informace, které jsem získal od dvou nevidomých Brňáků:

Starý autobusák u Grandu je pěkně opravený, má vodicí a
signální čáry, majáčky, opravené WC, prostě konečně se tam dá bezpečně
orientovat. Přeplněnost trochu klesla, co vím, tak RegioJet trochu
omezil spoje, teď jezdil i od budovy vlakového hlavního nádraží jako
náhradní doprava za vlak Brno - Vyškov - Hulín, což je část jeho linky R8.
V silnici se už nevystupuje a pokud ano, tak teď v rámci výluky
"tramvaj Plotní" staví busy ještě na zastávce přímo na ulici mezi
šalinovou spojkou od viaduktu na Benešovu a vjezdem do nádraží.
Během výluky z téhle provizorní zastávky pravidelně odjíždí městské
linky 47/49 do Černovic, resp. 49 až do Modřic a 63 do Chrlic.
Grand je opravený asi dva roky, Zvonařka je v podstatě kompletní od
letošní zimy a šalinový (tramvajový) uzel před nádražím je opravený s doplněnýma
vodicíma čarami asi od roku 2018, možná ještě déle.

Druhý názor:
U Grandu to sice spravili, ale podle mne nic moc, sice jsou tam majáčky, takže se tam dá nějak přes ten prostor dostat, 
ale horší je se dostat odtud na nádraží, vůbec tam není žádná vodicí linie, jedině hlučící bezdomovci kolem stánku a zkorigovat směr podle 
burácejících šalin (tramvají) zprava, fakt adrenalín... Jinak autobusy tam stojí ve dvou řadách, ta druhá je vyznačená prakticky jen čarami na zemi... 
Ale je tam někde tyflografický plánek pro nevidomé. 
(Pokud dokáže nevidomý rozpoznat, co která kostička či tečka na plánu značí, tak snad mu to po hodince bádání dojde.)

Možná trochu zastaralé:

Itinerář trasy z městského podchodu v Brně u hlavního nádraží na staré autobusové nádraží U hotelu Grand – převzato s laskavým souhlasem Josefa Konečného.

Pokračovat ve čtení

Cestujeme vlakem na stránkách NRZP

Přehled všech možných důležitých informacích o objednávání asistence, přístupnosti jednotlivých přepravců …

 

Kromě toho – letos pokračuje seriál Českých drah o přístupnosti jednotlivých vozů a souprav v časopise Mosty.

V čísle 1/2019 Mosty strany 30-36 Regionova a ElefantCity.

Regionova

Dvou- nebo třídílné motorové jednotky Regionova vznikly v letech 2005 až 2012 přestavbou starších motorových a přípojných vozů vyráběných ve Vagonce Studénka v 70. letech 20. století. Tyto vozy po roce 2000 už neposkytovaly cestujícím dostatečný komfort, velice se osvědčily na lokálních tratích pro svůj poměrně levný provoz. Proto bylo rozhodnuto vozy modernizovat a upravit je tak, aby byly uzpůsobené i pro přepravu osob na vozíku. Původní vagóny pro cestování lidí s handicapem nijak upravené nebyly.

Při modernizaci byly ze dvou samostatných vozů vyrobeny pevně spojené dvouvozové nebo třívozové jednotky. Vůz bez motoru byl rozsáhle přestavěn včetně odstranění rámu ve střední části a výroby nové části vozu se sníženou podlahou. Ve snížené části vozu byly osazeny dveře pro bezbariérový nástup, vytvořen prostor pro umístění invalidních vozíků a zřízeno bezbariérové vakuové sociální zařízení.

Jednotky Regionova zajistily rozsáhlé zpřístupnění regionálních tratí spoluobčanům odkázaným při pohybu na vozík. Jezdí na desítkách hlavních i regionálních tratí od Aše po Jablunkov a obsluhují řádově tisíce spojů v celé republice. České dráhy dnes provozují 210 dvouvozových a 26 třívozových jednotek Regionova. Vozy Regionova tak zajistily dostupnost veřejné drážní dopravy v malých městech a vesnicích pro osoby se zdravotním postižením, především pro vozíčkáře, ale i pro seniory a maminky s dětmi.

Jednotka Reginova je částečně nízkopodlažní. Pod hnacím vozem je umístěn motor, proto je snížená podlaha pouze pod nemotorovým vozem mezi jednotlivými nápravami. U třívozových jednotek je to střední vůz. Snížená podlaha je přibližně 55 cm nad úrovní kolejnic, tedy přibližně ve stejné výšce jako moderní nástupiště na rekonstruovaných stanicích a zastávkách. Vozidlo umožňuje snazší nástup i výstup ve srovnání s klasickými vagóny s podlahou ve výšce přes jeden metr, jednodušší je i zpřístupnění jednotky ve stanicích a zastávkách se starými nízkými a úzkými nástupišti  nebo v zastávkách bez nástupiště, kde je nástup přímo z kolejiště.

Nástup do bezbariérové části zajišťují dvoukřídlé elektropneumaticky ovládané dveře. Cestující ovládá dveře tlačítky. Ty jsou zvenku ve střední části dveří, zevnitř na stěnách vedle dveří. Dveře se po stlačení tlačítka samy otevřou nebo zavřou. Pro nástup nevidomých jsou vybrané dveře vybaveny vysílačkou (VPN – vysílačka povelů pro nevidomé), kterou lze dveře na dálku otevřít.  Vybranými dveřmi pro nástup zrakově postižených v soupravách Regionova jsou druhé dveře od konce motorového vozu. Nízkopodlažní vstup do připojeného vagónu  takto ošetřen není, protože je pro samostatný pohyb nevidomých orientačně složitější pro svou prostornost, vybavení sklápěcími sedadly a z důvodu, že  jsou zde přepravovány kočárky  a jízdní kola. Všechny nástupní dveře jsou vybaveny bezpečnostními prvky, které brání sevření osob a za jízdy jsou blokované proti otevření. Tím je zajištěna vysoká bezpečnost všech osob a nemůže dojít k náhodnému otevření dveří a výstupu za jízdy například u osob nevidomých a slabozrakých.

Dveře určené pro nástup maminek s kočárky a osob na invalidním vozíku jsou označeny výrazným mezinárodním symbolem.

Jednotky Reginova jsou určeny především pro regionální spoje, ve kterých cestující tráví kratší dobu cesty. Vzhledem ke konstrukci vozů bez samostatných podvozků je délka každého z vagónů omezena přibližně na 14 metrů. Proto je limitovaný prostor pro nízkopodlažní část. Z toho důvodu je v Regionově spojen nástupní prostor s oddílem pro přepravu osob na vozíku a kočárků. V tomto prostoru se nachází několik sklopných sedaček například pro osoby se zdravotním postižením, které jsou označeny srozumitelnými piktogramy, a místy pro bezpečné umístění a zajištění nejméně dvou invalidních vozíků. Prostor pro vozíky je vybaven zajišťovacími výsuvnými popruhy.

V nástupním prostoru a zároveň v oddíle pro cestující na vozíku jsou také tlačítka signalizace pro zastavení na zastávkách na znamení. Na regionálních spojích bývá menší frekvence cestujících, pokud v některých zastávkách nikdo nevystupuje ani nenastupuje, může strojvedoucí zastávky projet. To dopravu zrychluje a zlevňuje. Pro lepší přehlednost jsou tlačítka barevně zvýrazněná.

Vozy Regionova jsou vybaveny rampou, kterou mezi soupravu a nástupiště umístí vlakový doprovod. Díky rampě je možné překonat s invalidním vozíkem nejen mezeru mezi vlakem a nástupištěm, ale i výškový rozdíl u nižších nástupišť v malých zastávkách.

Informační systém pomáhá s orientací na trase všem cestujícím. Slabozrakým a nevidomým usnadňuje cestování vlakový rozhlas a sluchově postiženým pak displeje. Audiovizuální orientační zařízení přináší informace například o směru jízdy, následující zastávce nebo o mimořádnostech na trati.

Z vyhrazeného oddílu a nástupního prostoru se vstupuje také do prostorné buňky WC. Dveře jsou ovládány zvnějšku i zevnitř tlačítky a mají elektrický pohon. Uvnitř je velmi důležité zmáčknout také třetí zvýrazněné tlačítko se symbolem klíče, který kabinu uzamkne a nedovolí vstoupit dalším lidem. Odemčení se provede automaticky při zmáčknutí tlačítka „otevřít“. Splachování a voda pro umytí rukou se ovládají také tlačítky. Pro bezpečnost jsou u země umístěna bezpečnostní tlačítka pro přivolání pomoci. Zařízení je provedeno v kontrastních barvách. Toto opatření usnadňuje orientaci v prostoru, je vhodné pro všechny cestující, zejména pro seniory nebo pro slabozraké osoby.

Toto WC je jediné v soupravě, takže z vedlejšího vozu je nutné sestoupit po schodech do nízkopodlažní části. Doporučujeme zrakově postiženým se seznámit s umístěním tlačítek u dveří na WC. ?euo vagpmy se přechází bezpečnou přecházečkou v kloubu soupravy. V některýchz soupravách funguje už hlášení stanic.

http://www.regionovy.cz/

na Atlasu lokomotiv

CityElefant

Elektrické jednotky CityElefant jsou moderní velkokapacitní vlaky pro příměstskou dopravu ve velkých aglomeracích na velmi frekventovaných tratích. Jedná se o třívozové patrové soupravy. V provozu mohou být spojeny až tři jednotky do jednoho vlaku, běžně ale jezdí samostatně nebo ve dvojicích. Jedna jednotka má kapacitu až 310 sedících cestujících a přibližně 300 stojících.

České dráhy jich mají v současné době v provozu 83. Drtivá většina je soustředěna v depu v Praze, odkud vyjíždějí především na osobních vlacích linek S v okolí Prahy do Berouna, Benešova u Prahy, do Kolína přes Český Brod i Nymburk, do Milovic a přes Kralupy nad Vltavou a Roudnici nad Labem jezdí až do Ústí nad Labem. Několikrát denně dojedou s vybranými vlaky až do východních Čech. Druhé centrum provozu je okolo Ostravy, kde obsluhují osobní a spěšné vlaky tamních linek S1 a R61 Opava–Ostrava–Český Těšín a S2 Ostrava–Bohumín–Český Těšín–Mosty u Jablunkova. Všechny CityElefanty denně obslouží několik stovek spojů a ujedou kolem 40 000 kilometrů.

CityElefanty patří mezi první moderní bezbariérové soupravy u nás. Původně je vyráběla Vagonka ve Studénce a později v Ostravě, dnes člen skupiny Škoda Transportation. Mohou jezdit rychlostí až 140 km/h .

CityElefant je nízkopodlažní vozidlo. To znamená, že jeho podlaha je jen 55 cm nad kolejnicí, zatímco u běžných vagónů je to více než jeden metr. V modernizovaných stanicích a zastávkách jsou nástupiště vysoká 55 cm, takže při nástupu a výstupu není nutné překonávat žádné schody, pouze relativně malou mezeru mezi nástupištěm a vlakem.  To usnadňuje cestování všem lidem včetně maminek s malými dětmi, seniorům, lidem o berlích a dalším pasažérům se zdravotním omezením. Osoby na mechanickém vozíku s doprovodem se tak do vlaků CityElefant na moderních nádražích a zastávkách obvykle dostanou přes mezeru mezi nástupištěm a vlakem i bez použití plošiny.

Dveře jsou ovládané velmi jednoduše tlačítky. Z vnější strany jsou přímo na dveřních křídlech, uvnitř vozu pak obvykle na bočních stěnách v blízkosti dveří. Dveře jsou vybaveny zvukovou signalizací aktivovanou při otevírání a zavírání. Navíc jsou vybaveny dalšími bezpečnostními prvky proti sevření osob ve dveřích. Za jízdy jsou nástupní dveře zablokovány proti otevření, což vylučuje náhodný pád z vlaku při nechtěném náhodném stisknutí tlačítka. Osoby se zrakovým postižením mohou dveře otevřít pomocí speciální vysílačky (VPN – vysílačka povelů pro nevidomé). Na povel tlačítka č. 4 se otevřou dveře, stisknutím povelu č. 1 se u dveřního prostoru ozve orientační maják, který navádí zrakově postižené přímo do vozidla.  Odpadá jak hledání místa nástupu do soupravy, tak tlačítka pro otevření dveří. Důmyslné, že?

Pro nevidomého je určen nástup druhými dveřmi (prvními dveřmi se totiž prochází oddílem pro kola),  Vlak má též patro a sedadla v mezipatří přes které se prochází do vedlejší části soupravy. V některých vagonech je v patře první třída.

Cestující na vozíku by měli využívat pro nástup a výstup dveře označené mezinárodním piktogramem „vozíčkáře“. U starších jednotek s pořadovým číslem do 60 je nejlépe využít první dveře vlaku v blízkosti strojvedoucího. U dalších jednotek (pořadová čísla od 61 výš) jsou piktogramem označeny dveře v řídicím voze. V prostoru dveří je umístěna plošina nebo rampa pro nástup a výstup osob na vozíku. Tyto vozy cestující snadno pozná. Nemají na střeše pantograf pro odběr elektřiny z trakčního vedení.

Slabozrací a nevidomí by měli nastupovat nejlépe druhými nebo předposledními dveřmi v jednotce. Tyto dveře jsou vybaveny zařízením, které umožňuje otevření dveří pomocí VPN vysílačky osobám nevidomým nebo slabozrakým. Vhodné je využít dveře v čelním voze vlaku, kam strojvedoucí nejlépe vidí a může kontrolovat, zda zrakově postižení cestující bezpečně nastoupili nebo vystoupili. Vezmeme-li v úvahu, že některé zastávky jsou v oblouku a délka dvou spojených souprav je kolem 150 metrů, je to důležitý faktor, kterým handicapovaní cestující přispívají ke své bezpečnosti.

Místa pro osoby se zdravotním postižením jsou v blízkosti dveří za univerzálním prostorem pro přepravu vozíků, kočárků nebo jízdních kol. Každé místo je zřetelně označené mezinárodním piktogramem pro vyhrazené místo znázorňujícím sedačku a kříž. Místa pro nevidomé a slabozraké jsou v oddíle pro cestující hned za druhými, respektive předposledními dveřmi soupravy. Zde je i vhodný prostor pro pobyt vodicího psa.

Všechna místa pro osoby se zdravotním postižením jsou označena mezinárodními symboly, ať již vně soupravy u dveří, kterými je nejvhodnější nástup, nebo u míst k sezení či v prostoru, kam lze umístit vozík.

V nástupním prostoru je umístěna plošina pro nástup a výstup osob na vozíku. U souprav do pořadového čísla 60 jsou plošiny na obou koncích jednotky u prvních a posledních dveří, u jednotek s pořadovým číslem 61 a výše pouze v řídicím voze (vůz bez pantografu, který odebírá elektřinu z trakčního vedení). U nejnovějších souprav je elektrická plošina nahrazena prakticky bezporuchovou rampou obsluhovanou ručně vlakovým doprovodem. Provoz plošiny může být omezen v některých stanicích a zastávkách, například pokud jsou v oblouku a vlak je tam nakloněn.

V nástupním prostoru jsou umístěny dveře ovládané tlačítky, kterými se cestující dostane do univerzálního oddílu. Zde jsou místa až pro tři invalidní vozíky nebo pro kočárky a jízdní kola. Opačným směrem je přístup na bezbariérové WC. I zde jsou dveře ovládané tlačítky a otevírání a zavírání je provedeno elektropneumaticky. Uzamčení se provádí mechanicky. Další WC jsou v prostoru přecházeček mezi částmi soupravy.

Jednotky CityElefant jsou vybaveny audiovizuálním informačním systémem, který usnadňuje cestováním osob se zrakovým a sluchovým postižením. Směr jízdy, zastávky a řada dalších důležitých informací je poskytována hlášením vlakového rozhlasu  a současně proměnlivými nápisy na displejích. Ty jsou rozmístěny v každém oddíle cestujících a v nástupních prostorech.

Bezbariérové WC upravené pro pohyb osob na vozíku je umístěno vedle nástupního prostoru u prvních a posledních dveří třívozové jednotky vždy směrem ke kabině strojvedoucího. Prostor je dostatečně velký pro pohyb na vozíku a jeho odstavení. Dveře se ovládají tlačítky a samy se pak otevírají a zavírají. Mechanicky je třeba zajistit jejich uzamčení před vstupem „nechtěného“ návštěvníka. Splachování, voda v umyvadle i elektrický vysoušeč rukou jsou ovládány tlačítky nebo fotobuňkami podle provedení soupravy.

City Elefant na stránkách ČD

Atlas vozů

CG Transit je off line vyhledávač jízdních řádů do iOS (iPhone, iPad) nebo do Androidu (mobily, tablety)

Další vyhledávače jízdních řádů

Chystané novinky (testované v beta verzi)

Release Notes

————–
verze 4.2.1
————— možnost upravit velikost fontu v aplikaci
– opravy zobrazení na iPhone X a spol.
– oprava zobrazení přesné trasy spoje po výběru v seznamu spojení na iPadu
– oprava otevření aplikace z aplikace Mapy (připravuje se i pro Android)
– opravy několika dalších věcí

Poznámka
– před instalací smažte aktuální verzi aplikace CG Transit ze zařízení
– data jízdních řádů se aktualizují i v Beta verzi, ale není možné si prodloužit licenci – to pouze tak, že se beta verze odinstaluje a nainstaluje se z AppStore základní verze.

Předcházející novinka
Vystupuj – zatím v iOS