Katalog SVOD Bohemia: Cesta k lepšímu cestování pro všechny

Katalog požadavků a doporučení SVOD Bohemia je nejkomplexnějším dokumentem svého druhu v České republice, který se věnuje zlepšení cestování pro lidi s různým typem a stupněm postižení. Jeho cílem je pomoci dopravcům předcházet vzniku bariér v cestování veřejnou dopravou. Tento dokument, který vznikl z iniciativy sdružení osobních železničních dopravců SVOD Bohemia, zdůrazňuje, že snadná přístupnost veřejných služeb je měřitelným ukazatelem kulturní vyspělosti společnosti.

Proč je bezbariérovost důležitá?

V České republice žije téměř 40 % osob, které mohou mít užitek ze zlepšení přístupnosti veřejné dopravy. Tato skupina zahrnuje nejen osoby s postižením, ale také seniory, těhotné ženy, rodiče s dětmi v kočárku, osoby po úrazu, nebo cestující s objemnými zavazadly.

Současná legislativa, technické normy a předpisy řeší problematiku přístupnosti pouze obecně, což pro komplexní a funkční řešení zdaleka nestačí. Katalog proto navrhuje konkrétní opatření, která by se měla promítnout do praxe při plánování, projektování a realizaci dopravní infrastruktury i vozidel.

Některé věci jsou obsaženy v katalogu, jiné jsem připsal nebo vysvětlil jejich využití.

Klíčová doporučení a opatření pro nevidomé a slabozraké

Katalog klade velký důraz na přístupnost pro osoby se zrakovým postižením. Mezi nejdůležitější doporučení a požadavky patří:

• Hmatové a hlasové prvky: V současné době schází hmatově čitelné orientační plánky pro nevidomé. Pro slabozraké možnost stažení těchto plánků, například u Správy železnic (zrušena byla stránka s plánky u Českých drah, které je přesunuly do aplikace MůjVlak).
• Problém architektonického uspořádání: Různé architektonické uspořádání železničních stanic nebo autobusových nádraží může působit potíže. Na nádražích mohou být kusé koleje nebo boční nástupiště. Na všech nádražích by se už mělo hlásit číslo koleje, odkud vlak odjíždí, ale to je dosti zavádějící pro to, aby nevidomý věděl, z kterého nástupiště vlak jede. Bylo by tedy dobré hlášení jak o číslu koleje a oddílu, tak i o čísle nástupiště. Proto by bylo dobré, kdyby zde existovaly popisy těchto dopravních uzlů, daly se stahovat, případně nahrát do AI agenta, který by mohl odpovědět na detailní dotazy.
• Jednotný systém označování odjezdů vlaků: Velmi problematické je označování kolejí a nástupišť a oddílů nástupišť, z kterých vlaky odjíždějí. Je třeba najít vhodný a jednotný způsob, jak informovat nevidomé, zda se nachází právě v hledaném prostoru – vývoj nebo zavedení nějakého místního navigačního systému, jako je např. izraelský RightHear. Ideálně, kdyby tento systém fungoval jak z mobilu, tak i z chytrých hodinek. Ještě lepší by bylo, kdyby mohl nevidomý nebo slabozraký operativně využít asistenční službu bez nutnosti plánování dlouho před termínem cesty. Obě služby by přitom mohly fungovat vedle sebe.
• Braillské štítky: Textové (braillskými štítky) označení vchodů a východů, nástupišť a sedaček ve vlacích. Například už existující kovové štítky na zábradlí v Praze na hlavním nádraží.
• Orientační hlasový majáček (OHM) a vysílač povelu nevidomého (VPN): Hlavní východy a vchody by měly být opatřeny majáčkem (OHM) pro VPN. Případně další služby na nádražích jako pokladny, kanceláře přepravců nebo místa, kde se mají handicapovaní setkat s asistenční službou.
• Ovládání dveří s popisky: Ovládání dveří s braillskými popisky – problém je, že tato tlačítka jsou v každém vlaku nebo autobusu trochu jinde. V každém městě platí jiná pravidla – v pražské MHD je povinnost cestujícího tlačítkem včas oznámit svůj úmysl na další stanici vystoupit.
• Hlasové informování: Hlasové informování nevidomých o čísle a směru spoje, s nácestnými zastávkami, o přípojích a o tom, na které straně je ve směru jízdy výstup z vlaku. Při testu v MHD a PID bylo prokázáno, že zhruba jedna třetina spojů buď nemá majáček zapnutý, nebo hlášení ve voze je velmi potichu nebo tramvaje nezastaví na povel z vysílačky VPN „nástup nevidomého“ u označníku, v případě, že zastavila a odbavovala cestující v zastávce jako druhá v pořadí. Také nalezení lepšího, rychlejšího vybavení hlášky systému, než je současná vysílačka VPN. Systém by měl být přebudován do aplikace v mobilu a nebo ještě lépe do chytrých hodinek.
• Hlasové výstupy ve výtazích: Například hlasové výstupy ve výtazích by měly obsahovat přesné a jednoznačné fráze, které usnadní orientaci, například při dojetí na nástupiště metra s informací, jaký je směr vpravo a kam jede vlak vlevo.
• Vodicí a varovné linie: Na nástupištích jsou nezbytné vodicí linie s funkcí varovného pásu, které oddělují bezpečnostní pás od ostatní plochy. V pražském metru jsou tyto bezpečnostní pásy už poměrně nehmatné, někde jsou vodící linie špatně směrovány. Příkladem dobrého systému vodících linií na velkých nádražích je železniční stanice v rakouském Linci. Jako hlavní problém pražského metra vidím v tom, že tu schází ochrana kolejiště před náhodným nebo záměrným pádem osoby do kolejiště. To mohou nejlépe vyřešit jen dveře oddělující kolejiště od nástupiště, jejíž pořízení je jistě finančně nákladné, ale daleko účinnější, než nouzová tlačítka, která by měla stisknout cestující veřejnost nebo pozornost dozorčích stanic a dle mého by nemusely být svázány s plnoautomatickým provozem souprav. Poslouží jak k záchraně životů a zdraví, tak i k větší spolehlivosti nejmasovějšího dopravního prostředku v Praze.
• Haptické štítky, QR kódy, NFC tagy: Uplatnit by se mohly též haptické štítky s jednoduchými, ale asociativními piktogramy a NFC tagy. Tak by mohly být označovány např. WC, plastické číslo vagonu uvnitř vozu apod. NFC tagy, které obsahují předem nahrané informace, je vhodné umístit na standardizovaná místa ve vozech s informacemi o uspořádání vozu, vyhrazených místech, dveřích a toaletách. Jde však o sofistikovanější prvky, které bude moci využít jen část nevidomých.
• Informační systémy: Pro osoby se zrakovým postižením je důležité, aby operativní informace o jízdě byly včas přeneseny do mobilních aplikací a informačních systémů s hlasovým výstupem. Také, aby byly tyto aplikace plně přístupné a na čtení a ovládání jednoduché. Důležitým prvkem přístupnosti aplikací pro slabozraké je také možnost využití tmavého pozadí aplikace, tzv. dark mode. Výborné jsou odjezdové nebo příjezdové tabule ve výši očí, případně doplněné hlasovým výstupem s jednoduchým a jednotným ovládání všude.
• Sjednocování tarifních pravidel: Dobré by bylo také sjednocení tarifních pravidel pro držitele průkazů ZTP-P jak v celostátní, tak i v krajské dopravě na celém území státu. Někde se v rámci kraje jezdí zdarma, jinde ne, v Praze stále existuje povinnost si do vlaků při jízdě po Praze zakoupit jízdenku dopravce (platnost do prosince 2025). Nejednotnost je třeba i v časově omezených slevových jízdenkách v různých krajích. Chápu, že krajskou dopravu financuje krajská správa, pak by měly být alespoň dostupnější informace o tom, jaké slevové tarify v daném kraji platí.

Důležitost spolupráce zainteresovaných organizací a zkušeností samotných handicapovaných cestujících

Katalog zdůrazňuje, že je klíčové konzultovat úpravy s odborníky v oblasti přístupnosti a testovat soulad stavebně technických opatření s funkčností. Dále je nezbytné školit personál dopravců pro asistenci a komunikaci s osobami se zdravotním postižením. Do realizace by se tak měly zapojit jak správa dopravních uzlů (Správa železnic, která spravuje železniční stanice a zastávky), tak i všechny dopravní společnosti a jejich zaměstnanci, kteří budou tyto služby poskytovat. Určitě důležitou složkou musí být i přístupná forma vyřizování stížností, vymahatelnost služeb a náprava a kontrola systému.

Zavedení všech opatření, která byla definována v Katalogu, bude velmi obtížné a finančně náročné. Obávám se toho, že se to v brzké době bude dařit jen velmi pozvolna. Možná by pomohla podpora nějakého nařízení – standardů EU, podobně jako existuje EAA o přístupnosti výrobků a služeb, vlastně by šlo o její rozšíření, ale k tomu by byla ještě delší cesta. Právě pro některá navrhovaná ustanovaní byla přijata výjimka v EAA a nebo se realizace odsunula až o dvacet let dále (automaty na výdej jízdenek). Musely by se na všech těchto opatření shodnout všechny země EU a v každé zemi je jiná situace v řešení bezbariérovosti.

Pokud se chceme vrátit k tomu, čeho bylo dosahováno v devadesátých letech, kdy se podařilo prosadit poměrně hodně prvků bezbariérovosti (ozvučené semafory, označení okrajů schodů apod.) a dosahovali jsme v tom světové špičky, je potřeba důrazně tato opatření v kompetentních organizacích i v legislativě požadovat. Katalog je jen prvním nezávazným krokem, soupisem, kudy se má přístupnost a bezbariérovost ubírat, a měl by také zůstat otevřeným pro další požadavky handicapovaných, které ukáže až praxe a které se tam zatím z nějakých důvodů neobjevily. Katalog totiž neobsahuje všechny důležité požadavky, o které jsem tady text doplnil. Možná jde jen o kompromisy, protože se na jeho sestavování podíleli i samotní zdravotně postižení, kteří doufejme mají dostatečné zkušenosti s cestováním všemi dopravními prostředky. Myslím si, že tyto zkušenosti stojí ještě výše než teoretické znalosti a kvalifikace, protože jde o nové inovativní nevyzkoušené věci a postupy.

Vývoj zavádění nových opatření a prvků bezbariérovosti budeme samozřejmě dále sledovat. Je také dobře, že se této problematice začal věnovat i server zdopravy.cz.

Podcast: Největší problém pro nevidomé? Zjistit, která linka přijela, říká Nicole Fryčová

Vybraná témata podle času
17. minuta: Nevětší problémy nevidomých při cestách veřejnou dopravou
21. minuta: Nicole Fryčová hodnotí železniční dopravce, s nimiž cestuje, a také řidiče Pražské integrované dopravy
28. minuta: Normy versus realita pro hendikepované
34. minuta: Zákon č. 424/2023 Sb., o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb, který nabyl účinnosti 28. června 2025 a jeho vliv na poskytování služeb v dopravě
39. minuta: Nicole Fryčová hodnotí orientaci nevidomých na webu Zdopravy.cz
45. minuta: Jaký přístup ocení lidé se zrakovým postižením od ostatních cestujících
52. minuta: Nicole Fryčová odpovídá na dotazy čtenářů

V podcastu mě překvapila otázka moderátora pana Kubaly a to, že neví, žře se na nádraží hlásí nástupiště a nebo změna nástupiš´t. Chápu, že informace zazní třeba jen jednou a že pak je otázka na snadě, ale je to ukázka bezradnosti vidomých při posuzování situace nevidomých.

O víkendu 13. 9. jsem jel RegioJetem ve vagonu číslo 3 dětský kupé vagon, 7:47 z Prahy do Ostravy-Svinova – hlášení bylo tak slabé, že nebylo slyšet. Při cestě zpět v neděli 14. 9. v 14:47 z OstravySvinova  ve vagoně č. 2 astra – celooddílový nebylo hlášení vůbec.

Související odkazy:

článek ze servru zdopravy.cz:

SVOD Bohemia dokončil katalog pro lepší cestování s hendikepem. Okomentujte ho

Komentáře k článku o přístupnosti dopravy na servru zdopravy.cz

Katalog v pdf je ke stažení zde.